Střihej ušáku!!!
| VŠTJ Ekonom Praha - oddíl orientačního běhu | |
Střihej ušáku!!!
|
|
letos dovrší náš oddíl orientačního běhu VŠTJ Ekonom Praha kulatého výročí 40 let od svého založení, proto vás zveme na výroční setkání.
Program (účast v programu je dobrovolná, stačí, když dorazíte a pobavíte se):
Za organizační tým
Už od příjezdu na nás dýchá nostalgie ze všech směrů. Setkání s Bážou po dlouhé době. Tóny Cundally ryschavé od Wohnoutů, hymny Sixů. V první etapě kontrola u hospody, kde se konal před 10 lety koncert Vency Koubka. Další kontrola nedaleko místa, kde jsme se tehdy poznali a společně ztratili s Mirkem a Markétou, tentokrát jsem radši lesní cesty ignoroval a jel na jistotu po asfaltu. Déšť snad polovinu první etapy mi nevadil, za prochladnutí jsem naštěstí nemocí zaplatil až po víkendu. Etapa se mi vydařila, ztráta 10 bodů na první místo byla dobrým vstupem. Matematika byla jasná, rozhodne sobota. Nostalgie pokračuje. Setkání po dlouhé době se Stejskim, kterého sice většina současných bikerů z Ekonomu nezná, ale byl „šéfem“ MTBO v Ekonomu, když jsem začínal. Ani jsem předtím netušil, že Báža teď pro Stejskiho Montolit pracuje. Nejvzdálenější kontrola druhé etapy ve Staňkově, hlavním kempu prvních Sixů. Defenzivní varianta postupu by asi radila tam nejet, ale takový přístup si nechám jinam. Body jsou položeny tak, že musím zkusit objet víc, než byl můj původní plán. Takže to chce svižně začít a pak ještě zrychlit. Po dvou hodinách dojíždím Martina Smrta s Honzou Císařem. Taky jsme se seznámili na prvních Sixech a část třetích objezdili společně, tak si to zopakujeme tady aspoň na hodinu. Dlouho jde vše rychleji než dle plánů, až na první pohled rizikový úsek podél hranic je pomalý. Ale narozdíl od většiny závodníků se nenechám rozhodit, předzávodní přípravě jsem dal dost času a je to znát. Trochu nestíhám, ale i tak se rozhoduji 23 minut před limitem zamířit opačným směrem než do cíle pro poslední chybějící kontrolu za 50 bodů. Kdo neriskuje, nevyhrává – a tady jdu do totálního rizika. Tím, že sem vůbec jedu, i volbou nevýrazné lesní cesty při cestě zpátky, naštěstí v bažině neskončila. Posledních 20 minut po silnici jedu tak nadoraz jako už dlouho ne, dojezd necelých 6 minut po limitu znamená spokojenost, risk se jednoznačně vyplatil. A nakonec znamenal absolutní vítězství v etapě, jinak bych druhého Martina Štěňhu neporazil. Předposlední etapa mi na každém ročníku Sixnumbers vycházela nejlíp a tady ještě lépe – znamenala jak etapové vítězství, tak velký krok k tomu celkovému. Radost maximální. Poslední etapa na MTBO mapě už byla o jízdě na jistotu, hlavně zas nepřervat řetěz. Vedle mého celkového vítězství v jednotlivcích i absolutně se dařilo i ostatním z Ekonomu resp. týmu Sporticus & Partner Elit pro dlouhé závody. Kalinovi skončili druzí v mixech, taky stejně jako v prvním ročníku. Mirek je tím pádem jediným, kdo byl pokaždé na Sixech na bedně (mně chybí z těch pátých, kdy jsme s Lenkou jeli jen dvě etapy, ale zato z nich máme video). V jednotlivcích skončili druzí Martin Štěňha i Martina Hanzlíčková. Martin s Honzou dojeli třetí v mužských dvojicích. Krásné je i 5. místo Berta s Kačkou v silně obsazených mixech. Ale největší borec je šestiletý Vítek Ouhrabka, který objel všechny etapy a najezdil snad 100 kilometrů. Výsledky jsou na webu Sixnumbers, odkazy na mapy s postupy tam taky najdete. Šestý ročník Sixnumbers se vydařil. Nejen jako vzpomínka na ten první nezapomenutelný. Česká Kanada je nádherným místem pro cyklistiku. Zejména druhá etapa se mi hodně líbila, jak byla postavena. Byly tyto Sixy skutečně poslední, nebo bude za dva roky další ročník? V to doufat smí Cundalla ryschavá :-)
 S novými dresy nově pojmenovaného týmu Sporticus & Partner Elit jsme ovládli letošní Bike Adventure v Podkrkonoší. Martin Štěňha s Tomášem Bezouškou zvítězili jak mezi mužskými dvojicemi tak absolutně, a to už počtvrté za sebou. Marně jsme se jim s Dášou snažili vyrobit konkurenci, když jsme sobotní etapu rozjeli společně s Romanem a Přemkem z SP KOLO, kteří pak po první etapě měli jen minimální ztrátu (po neděli ale byli rádi za 2. místo). Zato my jsme byli docela rádi, když kluci už ve stoupání na Tábor pochopili, že dnes jim asi moc nepomůžeme, a odjeli nám. Poučení ze začátku etapy, nutit Dášu k rychlým startům je stejná blbost, jak chtít po Kreuzigerovi, aby na Tour v horách každou chvíli nastupoval a jezdil aktivně. Ne extra rychlá ale plynulá a bezchybná jízda nám svědčila víc, časově nám vše vycházelo a bez nutnosti nějak finišovat jsme dojeli do cíle minutu a kus před limitem. Ještě větší radost než vítězství v etapě udělal 70bodový náskok na 2. místo. Ten se v neděli hodil. Zatímco v sobotu absolutně zvítězil ruský veteránský mix, v neděli ještě větším rozdílem deklasovali všechny dvojice včetně mužů naši soupeři z Radotína. Nicméně my jsme opět předvedli stabilní výkon a vybrali dobrý postup, a 28 bodů z náskoku nám zbylo. Dnes je to přesně 8 let, co jsme jeli BA s Dášou poprvé a den předtím se poprvé i viděli. První společné vítězství na BA bylo nejlepší oslavou našeho seznámení :-) Navíc umocněná tím, že v absolutním pořadí náš výsledek stačil na 2. místo. Na stupně vítězů nás doprovodili třetí Mirek s Markétou, kteří zvláště v neděli potvrdili svůj návrat mezi nejlepší. Vítězství v soutěži týmů nepřekvapilo asi nikoho, zatímco 3. místo našeho „B“ týmu možná některé závodníky ano. Však i dalších individuálních výsledků v první desítce bylo hodně, kdybych je sem měl všechny vypisovat, zpráva by se značně prodloužila :-) Co dál k BA dodat? Z mého pohledu jde pořád o jasnou jedničku mezi dlouhými orienťáky. Další závody jdou sice nahoru, ale náskok BA je daný každý rok jiným prostorem (byl jsem rád, že jsem se do Podkrkonoší na kole poprvé podíval a aspoň jsem viděl Sněžku i z větší dálky, než před týdnem na dovolené v Krkonoších :-), zajímavou stavbou trati (i když by možná prospělo v sobotu nenulovat tolik kontrol), letos potěšilo i zázemí „běžného“ kempu a nesmím zapomenout na pěkné ceny zejména od Craftu. Jenom ta klesající účast mi zas až takovou radost nedělá, cca 280 dvojic je sice 2x tolik co druhý největší závod, ale prestiž akce tím trochu klesá. Nebýt Radotína, šlo by o vítězství snad v nejslabší konkurenci v historii, takhle je radost ještě pořád obrovská :-)Výsledky hledejte na webu Bike Adventure, na play-map.com jsou pak mapy s postupy ze soboty i z neděle. Ještě zpětně doplňuji odkaz na delší článek od Milana Černého na MTB-Blogu, jak závod viděli naši soupeři z Radotína.
V květnu Dušan ohlásil finálně konec své závodní kariéry a v tu chvíli bylo jasné, že ze dvou dříve úspěšných dvojic půjde pro tuto sezónu složit jednu. S Honzou Kabátem jsme sice společně odjeli několik 2. etap Bike adventure resp. jejich částí (nejvíc se povedlo BA v roce 2012), ale to každý ve dvojici s někým jiným. Společnou dvojici jsme poprvé utvořili až na Ztracených kobylkách. Oba jsme říkali, že určitě na tom bude lépe ten druhý, ale pravdu jsem měl já. Že s ražením kontrol začne Honza, byl dobrý nápad, a nakonec se mi poprvé od BA v roce 2004 s Honzou Novákem stalo, že jsem sám nerazil jedinou kontrolu (závody, kde povinně razí žena, nepočítám). Kobylky podruhé za sebou s 6hodinovým časovým limitem se letos ještě více smrskly na závod ve stylu „objeď všechno“ co nejrychleji, tentokrát se to povedlo dokonce 5 dvojicím. Čas 5:22 nakonec na vítězství těsně nestačil, o 1 minutu a 19 vteřin rychleji dojeli do cíle Kamil Koprnický a Ondřej Čechura, kteří nás odsunuli na 2. místo jak v kategorii MM+ tak celkově. Asi jsem se měl při přihlašování řídit tím, že na veterána se ještě necítím, v MM totiž zvítězili Roman s Přemkem z SP KOLO s časem o 5 minut vyšším. Kobylky se letos trochu řídily loterijním zákonem, kvůli nečitelné mapě a pár nejasně umístěným kontrolám, ale asi víc kvůli tomu ztratili naši soupeři. Na mapě s postupy je vidět, že volba trasy úplně jednoznačná nebyla, ale rozdíly se objevovaly jen u pár kontrol. Organizačně se Kobylky tradičně velmi povedly, ale ze závodního hlediska jsem si potřeboval trochu spravit chuť Ruskou ruletou.  Ruská ruleta byla úplně jiným závodem. Ubylo silnic, po bouřkách se objevovalo na cestách bahno a přibyla plánovací fáze. Sice jsem si zvykl, že se obvykle dá na Ruletě objet menší procento kontrol než letos, ale i tak byl závod plánováním velmi zajímavý a objet všechno zdaleka nešlo. V přípravě došlo i na studium podrobných MTBO map, naopak řešení návratových variant jsme nechali na závodní improvizaci. Trasu se nám podařilo naplánovat dobře i z hlediska počasí – když do závodního prostoru někam k Bezdězu dorazila přeháňka, zamířili jsme pro kontroly do skalnatých údolí a než jsme se odtud vyhrabali, mraky zas zmizely. Závěr byl pak velmi slušnou přípravou na Bike adventure - setkání kola s připínáčkem hodinu a kousek před limitem (naštěstí Honza umí měnit duše rychle) znamenalo nutnost překopat na poslední chvíli plánovaný závěr a jet poslední hodinu naplno. Fyzicky už jsme byli taky vyrovnanější dvojicí než na Kobylkách, mé nestíhání v pár kopcích ani Honzovo v bahně nebylo nikterak zásadní a i když jsme limit nestihli, vešli jsme se do mírné penalizace. To znamenalo těsné vítězství v kategorii Maxim a v denní etapě i absolutně, pro mě třetí v řadě (obě předchozí s Lenkou). Potěšilo i to, že se vydařila odveta za rok 2012, tehdejší vítězství Šléglů (někde ve zprávách z roku 2012 zmíněné) bylo asi hlavním důvodem, proč se od roku 2013 jezdí s dvěma průkazkami napevno přidělanými ke kolům… Najeli jsme asi 124 km (viz např. mapa s postupy).Den poté jsem přidal další hodiny na kole mapováním v Jabkenicích, zatímco další vítězství pro nově složený tým na dlouhé závody Sporticus & Partner Elit přivezli ze závodu Mamut bike orienteering v jednotlivcích jak Martin Štěňha, tak Dáša. Na Bike adventure bychom už měli jet v nových týmových dresech. Ruská ruleta byla tedy i takovým rozloučením s dresy v barvách Etnetery, které jsme možná naposledy viděli na stupních vítězů. Každopádně díky za těch skoro 10 let trvající podpory. Přes prázdniny si zajedou nějaký dlouhý závod i další členové Ekonomu, tak se může hodit zveřejnění první části článku o dlouhých MTBO závodech, který jsem psal loni pro časopis Cykloturistika.
K opožděnému sepsání příspěvku mě ponoukly zveřejněné postupy dvou kolegů v mé kategorii, Ladislava Lužného a Zdeňka Jakobiho z Havířova. Oba jsou zkušení noční borci, Láďa Lužný je loňský mistr v H55. Abyste viděli, v čem je kouzlo nočního OB, běžte na web OB postupy, vyberte kategorii H55, v ní označte Lužného a Jakobiho, dál klikněte na Load animation, pak na Start a sledujte jejich postup na první kontrolu. Stojí to za to. Já měl letos štěstí a podobné extempore se mi vyhnulo. Výsledky Ekonomu: D16: 35. Kačka, 44. Pavla H45: 10. Ondra (z 25) H50: 2. Kucan (ze 17) H55: 4. Mirek (ze 14) H60: 5. André (z 8) Stránka závodu je zde, kompletní výsledky tady. Druhý den v neděli se běžely v Jablonečku u Ralska celostátní štafety které pořádal Turnov. Byla dost kosa, ale Ekonomu se opět dařilo. V H135 jsme brali bronz zhmotněný diplomem a třemi lahváči.Nejlepší výkon podali asi všichni Bolehovští, Michal a Dan na 1.+2. úseku v H14 (po dvou úsecích byla jejich štafeta 3.) a Pajoch na finiši H135. Výsledky Ekonomu: D14 : mimo soutěž s 8. časem Kačka + Terezka + Pavla D135: 4. Dáša + Jana H. + Rita H14: 6. Michal + Dan + Vojta Šubrt z Kotlářky H21: 39. Jarda Hlaváč + Milan Pidrman + Mirek Kalina H135: 3. Peciš + Mirek + Pajoch MIX: 9. Nikolas Domín + Markéta Kalinová + Radka Ouhrabková Kompletní výsledky jsou zde, k časům veteránů podotýkám, že na 2. úseku jsem to měl asi o kilák a půl kratší.
Zážitky z lesa již poslal André i s mým přispěním do e-mailové konference, takže jen stručně: Závodů se zúčastnilo zhruba 230 borců a borkyň (abych byl genderově korektní), z toho kolem stovky z Německa a Ekonom uspěl i v této mezinárodní konkurenci. Z MČR KT LOB jsme přivezli 2 druhá místa v kategoriích D45 (Mirka Šedivá) a H45 (Ondra Blaha). Ondra byl přitom první z Čechů a navíc v H55 André skončil na čtvrtém místě, 3. z Čechů. Pikantní bylo, že tratě D45 a H55 byly stejné, takže jsme mohli vyhodnotit i neoficiální koedukované pořadí v rámci Ekonomu. Dopadlo to následovně: 1. Mirka 45:44 2. André 50:41 3. Jana 52:34 4. Mirek 53:31 5. Markéta 67:00 (přibližný čas, byla přihlášena do T4, ale omylem si vzala mapu D45 a objela celou tuto trať) Nedělní klasika se jela ve zkrácené verzi, Ondra byl opět druhý, tentokrát jen o 13 vteřin. V hodnocení Ekonomu D45 + H55 Andrého i mě Mirka s Janou porazily. A abych nezapomněl, v sobotu odpoledne nás Ondra proškolil v biatlonu. Nutno říci, že Gabriela Soukalová sice nepochybně lépe střílí a asi i rychleji běhá nežli naše děvčata, ale pokud se týče přirozené elegance pohybu s flintou na střelnici, tak jí Jana s Mirkou mohou určitě zdatně konkurovat ;-)) viz přiložené fotografie. Ondrovi jsme vystříleli 2 zásobníky, z toho jsme 3 x trefili terč (není jisté zda to byl zrovna ten na který jsme mířili), 1 x papír na kterém jsou terče namalované a 6 x to bylo Pánubohu do oken. Stránky závodů jsou zde, na hlavní stránce je i odkaz na fotky pořadatelů. Výsledky z obou dnů včetně mezičasů jsou tady.   
Vítězem Fabiánova poháru se s nejnižším dosaženým časem stává JIRKA BLAHA. cenu předáme při vhodné příležitosti.  Archivy zpráv z dalších let: 2017 - 2016 - 2015 - 2014 - 2013 - 2012 - 2011 - 2010 - 2009 - 2008 - 2007 - 2006 - 2005 - 2004 - 2003 - 2002 Zprávy od konce roku 2017 a novější se nachází na novém webu Ekonomu. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
© Ekonom Praha |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
top