Střihej ušáku!!!
| VŠTJ Ekonom Praha - oddíl orientačního běhu | |
Střihej ušáku!!!
|
|
Sláva vítězům, čest poraženým!
Předběžné výsledky najdete zde.
Hned na začátku září se uskutečnilo Mistrovství ČR na klasické i na krátké trati. Víkend byl výjimečný zejména tím, že se oba závody jely v odlišných prostorech – klasika na Orlovech a krátká trať v Lipnici, kde jsme chtěli zorganizovat závody Českého poháru už v roce 2003, ale tehdy z toho kvůli zmatkům ve výběrovém řízení na pořadatele sešlo. A bylo to asi dobře, prostor se sice ukázal jako na krátkou trať luxusní, ale pro dva závody by byl dost malý. Z výsledků stojí za zmínku výkon nové oddílové posily Čendy Walische, který se v céčkách dlouho neohřál a vítězstvím postoupil o kategorii výše. V elitních kategoriích si nečekaně připsala letošní nejlepší oddílový individuální výsledek na MČR Míša Pačáková, když na krátké trati obsadila 13. pozici. Následovaly závody, při nichž závodníci mohli počítat, kolikrát přejeli česko-německou hranici. Centrum bylo na německé straně – ve Wehrsdorfu kus za Šluknovským výběžkem, hlavními pořadateli byli Němci, ale přesto, že šlo o závody světového rankingu, konkurence byla ještě slabší než při běžných závodech Českého poháru. Úroveň závodů jakbysmet. Ale aspoň jsem se posunul na 105. místo světového rankingu. Výš jsem nikdy nebyl a asi nikdy už nebudu, ale je mi to jedno. Míša je dokonce na 73. místě. Poslední závodní víkend přišel na řadu sice až v říjnu, ale počasí vydrželo vyloženě letní. Ve Slatiňanech na nás čekaly dokonce tři závody. Dva z nich v sobotu, sprint a middle, které uzavřely letošní Český pohár. Ještě před posledním závodem se rozhodlo, že do kategorie D21A postupuje Alena Bauerová, když ve sprintu vyhrála béčka. O kategorii výše ji díky umístění v celkovém pořadí Českého poháru doprovodila Marcela Čečrdlová, v mužích z žebříčku postoupili z céček do béček Martin Smrt a Michal Mláka. Před začátkem podzimní části sezóny to vypadalo, že možná nebudeme mít příští rok nikoho v elitě, ale nakonec se dalo udržet za účast. Alespoň v ženské elitě, kde Míše stačilo na 17. místo 14 závodů objet a bývala by se udržela i v případě, kdy by skončila poslední ve všech závodech. V mužské elitě to bylo těžší, musel jsem porazit dva závodníky s dostatečným počtem započítávaných závodů (ostatní již měli aspoň o jeden méně, i když mnozí z nich jezdili ještě hůř než já). Každopádně v přímém souboji o 30. místo v Českém poháru jsem Melouna s přehledem porazil a i s letošní zoufalou výkonností se mi sestoupit nepodařilo. Zato Mirek to dokázal s přehledem, naježděno měl sice hodně, ale chromé koleno mělo jiný názor. V neděli sezóna končila Mistrovstvím ČR družstev. Ukázali jsme se v plné síle – jako jediný oddíl jsme postavili 4 družstva! Navíc jsme se zcela obešli bez hostujících závodníků. Ambice jsme vzhledem k letošní formě neměli nijak přehnané. Závod byl velmi vyrovnaný, jak celkově, tak na prvních dvou úsecích z hlediska našich dvou silnějších družstev – po druhém úseku se obě pohybovaly okolo desáteho místa a dokonce béčko předávalo před áčkem, když Dušan rozjíždějící béčko dojel stejně s Pájou Touškem v áčkovém družstvu a výborný výkon předvedla Alena, která trochu ujela Míše. Na třetím úseku už šlo více dopředu áčko - Mirek ukázal, že když se snaží, tak dokáže zajet slušně. Dáša na čtvrtém úseku je sice primárně fotbalistka, ale jediná z nás za nejlepšími tolik fyzicky nezaostávala a i přes chyby posunula naše družstvo do první desítky. Mně se podařilo na posledním úseku ještě povinné předjetí jedné štafety, takže jsme obsadili slušné 9. místo se ztrátou na medaili jen něco přes 12 minut. To znamenalo zlepšení o jedno místo proti loňsku a shodli jsme se, že jsme předvedli asi naše současné maximum. Výsledky najdete na webu závodů ve Slatiňanech.
 Sezónu zakončil o minulém víkendu Přebor oddílu v super prostředí na mapě Drábovna. V lese nás to hodně bavilo, takže pod deset na kilák se nedostal vůbec nikdo.Hlavní cenu získala Dáša. Viz foto, na kterém předává cenu ředitel závodu. Kterému tímto děkujeme moc pěkně připravený závod. Na druhý den se nám podařil i krásný výlet na druhou stranu řeky do skalních bludišť na Chlévišti a Kalichu. Je to tam moc pěkný.
Naše družstvo ve složení Honza, Líba, Míra, Jana a Radim v nedělním Mistrovství ČR vybojovalo v kategorii DH225 3. místo. To jsme si tu laťku letos nasadili opravdu vysoko... Stránky závodů.  
Mapa Příjemná základna s velmi dobrou plnou penzí uspokojila i maminky a tatínky. Počasí nebylo tak strašné, jak jsme očekávali, tudíž jsme zvládli několik fází za den. Sobota byla po dvou fázích v lese korunována městským orienťákem v okolí hradeckého Velkého a Malého náměstí a bazénem. Na náměstí jsme hledali strašidla (kterým bylo trochu divné, že o nich mluvíme jako o kontrolách). A houby rostou.
CAST 2 - Z Oshe do BC jedeme ve 2 mikrobusech. Řidiči byli pohodoví, akorát, že neznali cestu a na každé křižovatce mobilovali. Cestou jsme přejeli sedlo 3.2 km. V BC jsme o pulnoci. Dnes jsme procházkou došli do 4.2 km a pak zpátky. Zítra přesun do dalšího tábora 4.4 km. Kyrgizové jsou příjemní a pohodoví. CAST 3 - Koonečně jsem ve své velkém batohu našel zubní kartáček. Zítra pohledám pastu. Včera jsme došli do C1. Dnes odpočinek. Zítra snad na otočku do C2 do 5.4 km. CAST 4 - Čtvrtek - bojuju s rýmičkou a kašlíčkem, prohrávám. Do C2 jsem šel 8 hodin, zpátky 2. Tomáš měl krizi, skoro jsem mu stačil. A teď čekám věčnost v hospě na večeři, brambor a párek 7USD. Litr čaje 1USD. CAST 5 - Pátek - konečně dovolená. Válím se ve stanu, nikam nejdu, sněží. Piškvorky - první prohra. Večeře v jiné hospě. CAST 6 - Sobota - ráno je mi blbě, teplotu nemám. Ležím. Odpo piju povařenou cibuli s medem. Komplikace - nebyl to prd. Pokud neprší, sněží. Zítra chci na 2 noci do C2. CAST 7 - Na Lenina letos údajně vylezlo 8 lidí, a já 9tý rozhodně nebudu! V neděli jsem vyšel z C1 do C2. Ráno únava. Cesta nekonečná, chraptím jako bývalá rocková hvězda. V pondělí jdu na otočku do C3, který je v 6.1. Mám knedlík v krku. Vracím se z 5.8. Rapidně slábnu. Beru antibiotika. Dlouhodobé nechutenství. Nutím se jíst. V uterý ráno nejsem schopen ani si zabalit spacák a karimatku do obalu. Antibiotika oslabují. Odpoledne pomalu klopotně do C1. Klesající nadmořská výška pomaha. Večeře v hospě a pak litry čaje. V noci pocení. Uzdravuji se. Středa odpočinek. Ve čtvrtek postupně přechod do BC. EXPEDICE LENIN 5800 Expedice se pozvolna změila na veselý výlet překrásným Kyrgystánem. Jme v Osi, druhém největším měste. Mají tu jedinou památku UNESCO v Kyrgoši. Zítra projedeme celý Kyrgoš. V Biškeku necháme batohy, a budeme si splouchat figury v Isik-kul. Velkém slaném jezeře. Druhé největší horské jezero na světě - po Titi-kaka. Zpět k expedici. Vystoupal jsem do max výšky 5800 - aspon trochu nad Elbrus. Aklimatizovaný jsem byl celkem dobre, hlava mne bolela od rýmy a ne od výšky. Nachlazení, chraptění, knedlík v krku člověka na chvíli vyřadí z provozu, no a pak už se všichni hrnou z hor do Kyrgoše. Z nás 11 já vylezl do 5800, ostatních 8 vylezlo do 6100, a dva kluci se pokusili vylézt na vrchol, o těch ještě zprávy nemáme. EXPEDICE KYRGYZSTÁN CAST 1 -Jen jsem v Oshi opustil internet, na ulici stříleli do auta, a byla to událost. I místní se šli podívat. V Osi je jediná památka Kirgose v UNESCO, takový kopec Sulejmanův. Ale není tam nic k vidění. Byl jsem u holiče-nový člověk. A taky koupák. V neděli celodenní přesun do Biskeku 12 hodin, 650 km. CAST 2 - Hlavní cesta Kirgoše (Biskek-Osh) jde přes 3 průsmyky. Nejvyšší u Biskeku je v 3.8 km. V Biskeku žádná památka. Centrum připomíná Havířov, velké plochy, na nich velké hranaté budovy. Na předměstí vesnické domky. V pondělí přesun k slanému Isik-Kul. Kirgošské výletní místo. Koupání ve velké jezerní bouři. CAST 3 - Úterý a středa okružní výlety kolem jezera. 100 let staré kostely a mešity jsou raritou, vodopád po skále ještě větší. U jezera umřel Przevalsky od těch koní (jinak cestovatel a přírodovědec), a má dobré muzeum. Taky tu mají místní Mrtvé moře a potírají se černým bahnem. A každý den je tu aspoň malá bouřka. CAST 4 - Čtvrtek a pátek závěrečný Biškek. Bazary obrovské, hlavní muzeum plné Lenina. Lenin je v kurzu. Za cara bylo potlačeno povstání v 1916. Sauna skoro jako v Čechách. Hodně smogu z aut. V parcích a náměstích to žije skoro jako na jihu Evropy. Za chvíli letiště. KONEC
Při závodě jsem zjistil, že Jizerské hory v létě jsou úplně jiné než v zimě. Zatímco na běžkách mi tamní terény nepřijdou zrovna kopcovité, na kole se dá sjet až do podhůří a stoupat odtud nahoru jako třeba z Josefova Dolu na Knajpu nebo z Mníšku do Bedřichova je celkem makačka. Tam všude jsme se podívali, jak ukazuje GPS záznam našich postupů. Cesty jsou v Jizerkách většinou asfaltové nebo zpevněné, takže ideální výbavou na závod bylo spíš trekkingové kolo - Ondra Blaha na něm jel a byl rychlejší než já (z části to bylo asi tím kolem, z části něčím jiným). Konkurence se v kategorii mužských dvojic sešla silná, takže jsme s jedním defektem a pár chybami obsadili 9. místo, Dušan s Honzou Kabátem skočili hned za námi. Závodu se zúčastnilo přes 200 závodníků, což je slušný počet na to, že Mirek byl asi jediným pořadatelem na plný úvazek - Markéta totiž byla nemocná a ostatní pomocníci buď různě přijížděli a odjížděli, nebo vedle výpomoci s pořádáním ještě závodili.
  Jedenáctý ročník populárního bodovacího závodu dvojic se o víkendu uskutečnil na jihu Čech v okolí Nových Hradů. V sobotní etapě poprvé v historii ocenili pořadatelé jednu kontrolu rekordním počtem 100 bodů. Kvůli ní bylo potřeba přejet převážnou část Novohradských hor, byla totiž umístěna kousek pod Kamencem, nejvyšším vrcholem tohoto pohoří. Navíc i obodování dalších kontrol jednoznačně určilo, že pro úspěch je potřeba vyrazil na jih do Novohradských hor. Že byl jasný směr ale neznamenalo, že by existoval jen jeden jasný postup – variant bylo několik, ale všechny znamenaly závod v pořádných kopcích. První jsem ještě přežil bez úhony. V druhém jsem si chtěl dle mých zvyklostí za jízdy přeložit mapu, v nasazeném tempu jsem to nedokázal, ale to se dalo ještě svézt na to, že se stoupalo terénem. V třetím, dlouhém silničním postupu na mě sice Dáša musela trochu čekat, ale zejména kvůli překládání mapy (jen jedinkrát za celý závod za jízdy). A ve čtvrtém kopci, stoupání na Myslivnu s převýšením přes 300 metrů, už se to projevilo naplno. Jaké je to být z dvojice v kategorii mixů ten pomalejší, jsem předtím nepoznal. Ještěže další stoupání k prameni Lužnice v Rakousku už nebylo tak náročné, výjezd na Kamenec jakbysmet a pak už se jelo většinou z kopce zpátky k Novým Hradům. Ukazatel „Nové hrady 15“ v Benešově na Černou nám naštěstí pomohl v počítání, že je potřeba rychle zamířit k cíli. Limit jsme tradičně nestihli, ale dojet po limitu díky sesbírání pár dalších kontrol se vyplatilo. Tady je GPS záznam naší trasy. Po první etapě nám patřilo 3.místo. Mirek se držel (stejně jako už dvakrát za poslední dva roky) místo před námi, tentokrát s Adélou Boudíkovou. Stejně jako my se nevyvarovali několika chybám, ale ztrátu na první místo měly obě naše dvojice celkem malou. Na druhém místě se také drželi ve veteránech Dušan s Lybarem.  V nedělní etapě byly dle očekávání vzdálené kontroly v okolí Kamence vynulované a body byly rozprostřeny do dvou směrů. Jižní kopcovitá varianta se ukázala výrazně méně výhodná než severní na rovině směrem k Třeboni. Na startu jsme rychle sečetli body a vyrazili správným směrem na rovinu, kde sice kontroly ležely dále od sebe, ale rychlost pohybu na placce to nahradila i s úroky. Plynulý a téměř bezchybný výkon po 95 kilometrech, 4 hodinách a 4 minutách (GPS záznam) znamenal posun dopředu. V absolutním pořadí (včetně mužských a dalších dvojic) to znamenalo 8. nejvyšší bodový zisk – to je naše historické maximum. Nejlepší mix byl však i v této etapě ještě lepší, porazily je jen dvě mužské dvojice a tak Háša s německou bikerkou Anke Danowski po zásluze zvítězili. My jsme s Dášou obhájili loňské druhé místo, náskok na třetí dvojici byl obrovský. Bohužel o 10 bodů nebyli tou třetí dvojicí Mirek s Adélou, kteří se společně s Dušanem a Lybarem vydali do kopců na jih, které kvůli těžko dostupné kontrole na Vysoké znamenaly ještě větší ztrátu, než kterou jsme čekali. Nicméně v kategorii veteránů se druhý den nepředvedl nikdo, takže druhé místo překvapivě udrželi aspoň Dušan s Lybarem a dočkali se tak svého prvního medailového umístění na Bike adventure. V mixech na další dvojice Ekonomu zbylo 4. místo (Mirek s Adélou) a 6. místo (na které se v neděli dostali Míša Pačáková s Pavlem Kurzem). V soutěži týmů jsme se museli sklonit před rakousko-švýcarským týmem reprezentantů a mistrů světa v MTBO a skončili jsme druzí, což lze letos považovat za úspěch. Kompletní výsledky jsou na webu Bike adventure. Co dále k Bike adventure dodat? Určitě bych rád pochválil výbornou mapu (v rámci možností, dokonalá mapa pro takový závod se prostě nedá udělat). Rozdílů oproti turistickým mapám této oblasti a mapám použitým před 5 lety na Sixnumbers bylo nečekaně hodně a téměř vždy k lepšímu. A vše ostatní přebíjejí moje vlastní zážitky – nemusely být někdy příjemné, hlavně že byly silné.
Docela pěkný terén, různorodý, plný detailů, mapa tak akorát přesná a akorát generalizovaná. Tratě náročné na koncentraci a rychlé myšlení, rychlé mapování, přesné realizace postupů a jisté dohledávky. Zcela nečekaně zvítězil Béža v prestižní kategorii H55 a stal se na stará kolena poprvé (veteránským) mistrem republiky. Jako obvykle se na start sotva dobelhal, ale se startovním výstřelem vyrazil do lesa jako mladý srnec a všechny své zkušené a medailemi ze světových kolbišť ověšené soupeře spráskal. Stříbro do rodiny přidala Mirka v D50 po bezchybném výkonu ve finále. Mladému Béžovi pak už nezbylo nic jiného než přepustit svým soupeřům v elitě první dvě místa a doplnit rodinnou sbírku bronzem. Další nečekané stříbro v H35 patří ušákovi v barvách Náchoda Čendovi Sokolářovi. Velmi mu ho přejeme. Je to taková slabá náplast na zdravotní trápení, které ho už skoro rok pronásleduje. Úspěšné tažení doplnili Peciš, Kucan a Líba umístěními v první desítce.    A ještě taková perlička od jednoho z našich veteránů, kde udělali soudruzi z NDR chybu:ve finále MČR KT startovaly kategorie H45A, H50A a H55A vždy ve stejné minutě. Běžel jsem H50A a na lajně si jen tak ze cviku porovnávám první kontrolu s Kucanem (H45A) a Béďou Klimplem (H55A) a ejhle - co to nevidí mé bystré oko - ona je ve všech třech kategoriích stejná! A druhá taky. A třetí taky, a čtvrtá rovněž!!! Kucan mi sice utekl hned cestou na dvojku, ale troufám si říct, že regulérnost závodu utrpěla značný šrám.
Závody v Poustkách se konaly už na začátku května, takže si pamatuju jen to nejdůležitější. Centrum a ubytování v naprosto luxusním areálu, terén sice naprosto luxusní taky, ale jen pro klasický OB (vždyť se tu taky v roce 1991 běželo MS). Pro MTBO to už takový zázrak nebyl - neviditelné cesty a zaklackované průseky, ale jinak to špatné nebylo. Výsledkově nás zachraňovala Jana Bochenková v D50 (2. a 3. místo), Markéta vyhrála v neděli ve svém letošním posledním závodě kategorii OS pro těhotné, mrzáky a začátečníky. Oddíloví mrzáci totiž jeli prestižnější kategorie – Mirek H21C a já přece nebudu jezdit nic jiného než elitu. Na bednu od konce jsem se překvapivě nedostal, ale moc nechybělo – návrat po půlroce skoronicnedělání byl těžký. Další závody připravili Šumperáci ve Vidnavě, kde se konal Český pohár už před 5 lety, i když teď jsme si užili kousek prostoru navíc – úsek za silnicí směrem k cíli ve Vidnavě tehdy na mapě nebyl. Ze sobotní krátké tratě si pamatuju spoustu bahna, několik postupů s běžeckými úseky a celkově docela těžký závod. Nedělní klasika byla ze všech čtyř závodů, co jsem zde jel, nejhezčí (přestože jsem na ní málem zhynul). Dlouhé postupy se zajímavými volbami, hodně se jezdilo po dobrých cestách. Pokud tu skutečně bude příští rok Sixnumbers, máme se na co těšit. Z výsledků stojí za zmínku to, že Pavel Kurz se na druhý pokus rozloučil vítězstvím s kategorií H21C, předtím v sobotu byl třetí. Televizní záznam není pro sponzory tak atraktivní, jako třeba loňský brněnský, ale aspoň na chvilku tam je oddílový dres vidět. (Záznam ze závodů je mezi 16. a 20. minutou pořadu) První červnový víkend se pak závodilo v Maxičkách nad Děčínem. Závodů jsem se docela obával, z části protože jsem to tam neznal a z části z důvodu, že jsem v děčínském oddíle neznal moc bikerů. Nakonec mi ale přišly jejich závody letos snad nejlepší. Sobotní klasika a nedělní krátká se jely v téměř kompletně jiném prostoru, mapa seděla, po cesty byly slušně sjízdné. Snad jen v sobotu si mohli odpustit dva běžecké postupy a v neděli kontrolu 119, o níž mohu po vyčtení GPS záznamu na Route gadget s klidem říct, že byla umístěna o nějakých 50 metrů špatně. Škoda, že na závody přijelo tak málo lidí, snad si to soutěžní komise nebo kdo to vymyslel, že Český pohár má mít 10 víkendů, přebere tak, že je to tím vysokým počtem závodů... Na stupně vítězů se z ušáků dostali Terka Louková (3. v D21B oba dny) a Honza Kyncl (3. v H21B v sobotu). V mužské elitě byla konkurence slabší než kdy jindy, takže jsme se oba chromí letos poprvé dostali do dvacítky – já v sobotu, Mirek v neděli. Poslední měsíc se děly zajímavé věci související s cyklistikou i u našich sponzorů. Et netera získala titul Cyklozaměstnavatel roku v rámci akce "Do práce na kole" (mimochodem druhý skončil orienťácký Žaket) a SP kolo už prodává kola a cyklistické vybavení i přes eshop.
 Musím ještě připomenout, že v Bečově už běží příprava na Mistrovství republiky na klasické trati na podzim.Při velikonočním soustředění jsme otestovali jak starou mapu (skály ani vrstevnice se nezměnily), tak i čerstvě zmapovanou část lesa dále na východ od mapy Bečovských rybníků. Hned po prvním tréninku začínám závidět všem, kteří budou na podzim na mistrovství závodit. V takovém terénu je to radost. Po dalším tréninku si ale taky říkám, kdo že to vlastně Radimovi otestuje hlavní trať pro mužskou elitu. V horní části mapy je terén opravdu skvělý - těžko se tam běhá i v čistém lese. Prostě nádhera. Abych ten terén trochu popsal, je to zvlněný horský les s množstvím kamenů, skalek, hustníků a jelenů - hlavně v bažinatých hustnících jich je plno.  A pokud si to tu přečte i někdo, kdo není pořadatel, ale závodník, tak se těšte se na Mistrovství!!O kulturním vyžití se ani nemusíme bavit - relikviář svatého Maura, který je zavřený v bečovském zámku je opravdu opravdu úžasný. Ale také jsme sportovali, ještě vám napíšu, jak dopadly velikonoční štafety. Kauliho putovní snowboard se mi do auta podařilo narvat a už má čestné místo v garáži. Vítězné družstvo běželo ve složení Josefína za děti, Verča za těhotné, Ivča Kucanová za netěhotné ženy a Steve s Vláďou za chlapy. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to poprvé, co těhotné měly vlastní kategorii. Rozrůstáme se... Nakonec ještě skupinové foto před startem štafet, jak mi ho dodal Mirek. 
Hned v pátek 15.4. pak začaly první závody Českého a zároveň i Světového poháru v Maďarské Tapolce, kousek od Balatonu. Páteční sprint, který se nepočítal do Českého poháru, byla labužnická záležitost. Konal se v bývalých kasárnách a většina tratí měla na cca 20-minutové trati kolem 30 kontrol. Sobotní middle a nedělní long s hromadným startem se již konaly v klasickém maďarském terénu. Z Ekonomu se nás zúčastnilo 6 závodníků. Z výsledků stojí za zmínku 6.místo Milana Štemberga v H21C na middlu, 6.místo Michala Mláky v H21C na longu a 9.místo Terky Vrabcové v D21B na longu. Míša Pačáková ve svých prvních závodech v D21E nezklamala a uvidíme, jak se s elitou během roku potyká. Já jsem měl v middlu pád, jehož vinou jsem závod nedokončil a navíc si udělal výron kolene. Dalším závodem bylo 27.4. 2.kolo Pražské MTBO ligy, které jsme pořádali já s Markétou v Hodkovičkách. Pořádání jsem si zpestřil zabouchnutím klíčků v autě, takže si alespoň Markéta mohla vyzkoušet, jak se pořádá závod v jednom, což místy nezvládala. O víkendu 30.4.-1.5. se konaly další závody ČP ve Vrbně pod Pradědem. Na závod dorazilo úctihodných 13 ušáků a 1 ušátko Ella. Terén byl klasický vrbenský, tj. neskutečné kopce a těžký podklad. Závody se pořadatelsky moc nepovedly, přesto si je všichni náležitě užili. Pavel Toušek nám všem ukázal, jak se mají jezdit závody MTBO - při své premiéře vyhrál v sobotu na ultra-longu H21C a v neděli na middlu pak vyhrál H21B, takže pro zbytek této i příští sezónu si zajistil účast v H21A. Nedělní závod v kategorii H21B zcela ovládl náš oddíl, když obsadil první 3 místa na bedně - 1. Pavel, 2. Dušan Lebeda, 3. Honza Kabát. Ostatní závodníci bojovali se ctí. Já s Markétou jsme se v neděli přihlásili do kategorie Open Short pro mrzáky a těhotné a já jsem těsně slavně tuto nejprestižnější kategorii vyhrál.
 Tento víkend jsme se s několika dalšími ušáky rozběhli po mapách Kejkol a Horka nedaleko Kvílic.Konal se tam tuto neděli oblastní přebor na krátké trati a žebříček na sprintu, který uspořádal oddíl ze Slaného. Vlastně stejný dvojzávod (stejné mapy) jako v loňském roce. Počasí se vydařilo podobně jako minulý týden - svítilo slunko a bylo teplo. Závody moc pěkné, bavilo mě to a dokonce jsem i mohl běžet. Les je zajímavý, je tam hodně terénních tvarů. Kromě toho je záludností mapy i ekvidistance 2 metry, takže v některých částech mapy 1:10000 jsou vrstevnice dost nahusto. Podobně jako v loňském roce jsem se na to nechal jednou nachytat. Na postupu, kde jsem to vyhodnotil správně se dalo získat 20 vteřin postupem přes kopec a ne okolo. Co se týče sprintu přišlo mi, že vloni byl postavený o něco lépe, ale to bude možná tím, že vloni jsem hodně chyboval a připadalo mi to těžší... Na stránkách závodu se můžete podívat na výsledky: Dopoledne nás tam bylo 12, odpoledne jsme podle výsledků zbyli už jenom tři. A ještě přidám vysvětlivku k obrázku. Všem jsem dělal reklamu, že na hřbitově je pěkná dřevěná zvonice. Nikdo tam nešel (lenoši), tak tu máte aspoň obrázek. Jedná se o nejstarší dřevěnou zvonici na Slánsku (jak říká server www.infoslany.cz, ze kterého je i přiložená fotka).
Fyzicky i mapově (pro mě určitě) náročný terén zahrnoval hluboké rokle plné listí, po němž to skvěle klouže, strmé kopce a plno kamenů a skalek. Naštěstí jsem se přihlásil do H21K. V nejprestižnějších kategoriích nikdo z ušáků neběžel, ale jinak dal oddíl o sobě vědět a na bedně byli Jana, Pája, Kačenka a Boule. Já jsem aspoň v té krátké kategorii byl 2x v první půlce.Výsledky zde.
 KOSové z Plzně pořádali o víkendu antybál (o něm musí referovat někdo z účastníků - já se jenom dozvěděl, že se všichni vyfikli do krásných teplákových souprav).Dále ale uspořádali dva krajské žebříčky. Nebudu se dlouho rozepisovat, ale rád bych chválil. Počasí byo fajn, ale nejen to. Po oba dny byly skvělé terény a perfektně postavené tratě. V sobotu jsem si říkal "starý dobrý orienťák", když jsem opravdu nevěděl na 17. kontrole, jestli na 18 mám běžet zprava, rovně, nebo zleva. Byl to můj letošní první závod a fakt mě to bavilo. Běželo se na mapě Krkavec a hnali nás od Kamenného rybníka až na kopec Krkavec. V neděli se běželo v Letkově na Pytlíku - šutry, skály, jámy, údolíčka atd. - prostě krásný les. Mapu jsme oběhli dvakrát, ale stálo to za to. Moc pěkný závod. Nejvíce se dařilo Mírovi, který vyhrál oba dny. V sobotu byla zajímavá kategorie H21. V prvních padesáti minutách výsledků jsme měli 5 účastníků, v každých deseti minutách jednoho. V neděli byla Mirka Šedivá v D45 třetí a já dostal bramboru v H21. Suverénně nejlépe obsazenou kategorií byla v neděli HDR (!) s devíti účastníky z EKP - to jsou dobré zprávy. Stránky závodu.
A proč princezna jménem Blanka? Souvislost s pražským tunelem nebude náhodná, ve hře má totiž prsty Et netera, která sídlí v místech zasažených stavbou tohoto tunelu. To je ostatně vidět i na propagačním videu k soutěži cyklozaměstnavatel roku, která začíná koncem dubna. Jezdíte-li na kole do práce, můžete se ještě přihlásit.
Sjezdovka ve ski areálu Padák Příbram je dlouhá 320 m. Její výhodou je tedy spíš to, že se nachází přímo ve městě, a pro orienťácké účely také její umístění uprostřed mapy pro OB. Tu vytvořil Petr Dudík, zároveň provozovatel příbramské sjezdovky a jeden z organizátorů závodu. Hlavním pořadatelem byl ale Radek Mikuláš, specialista na netradiční zimní závody, hlavně bruslařské orienťáky. Předzávodní příprava však měla blíže k loňskému plaveckému orienťáku - hlavní bylo rozhodnout, jak všechny potřebné věci pobrat, a v tom mě loňská ztráta mapy v bazénu poučila. Při závodě, kde se na každé kontrole nachází mapa s postupem na kontrolu další, je další mapa zbytečná a může zůstat v kapse bundy. Průkazka se připevní na jojo. Skipas by patřil na druhé jojo, to jsem zapomněl doma, ale Příbram je naštěstí z hlediska skipasů moderní středisko. Jsou bezkontaktní, takže do kapsy na levém rukávu jako v Alpách. Hůlky jsou nepovinné, ale beru je - z kopce i do kopce budou výhodou, jinde visící na poutkách vadit nebudou. Jen při chytání pomy při nástupu na vlek je třeba si dávat pozor, aby hůlka nezůstala mezi nohama. Poslední volba - sjezdovky nebo běžky? To jsem neřešil z principu, jde přece závod na sjezdovce, navíc by mě doktoři a achilovka při použití běžek neměli rádi. Při příjezdu pod sjezdovku mi ale přišlo, že běžky budou lepší volba. Jenže nebyly. Po celodenním lyžování byla sjezdovka celkem ledovatá, běžkaři měli při sjezdu problémy a přesto, že při postupech do kopce získávali, ve sjezdech výrazně víc ztráceli. Navíc do kopce se dalo jet jezdit na vleku - s tím omezením, že nastupovat se smělo jen dole a vystupovat jen nahoře nebo v půlce. Co napsat k průběhu závodu kromě toho, že šlo o úžasný zážitek? Lepší obrázek udělají vyfocené mapy s postupy (chybí jen postup ze startu pod sjezdovkou na první kontrolu nahoře), případně detailní mapa se všemi kontrolami. K tomu pár statistik z GPS záznamu: V závodě s 22 kontrolami jsem jel nahoru vlekem celkem 8x, jeho rychlost je 7 km/h. Pouze tam jsem vytahoval mapu z kapsy. Nejdelší úsek, který jsem bruslil do kopce, bylo asi 100 metrů v horní části sjezdovky, byl jsem o něco pomalejší než vlek. Maximální rychlost při sjezdu mám 45 km/h, najeto celkem 4,5 km a závod trval něco přes půl hodiny. Při sjezdu na sebe dobří sjezdaři moc nenajeli, rozhodovala zejména rychlost mapování a ražení na kontrolách a případné mapové chyby. Těch jsem se vyvaroval a tak se mi podařilo vyhrát knížku "Blijící lišky a jiná zvěrstva" za první místo. Výsledky a fotky za závodů jsou na webu dálkových bruslařů. Bylo to super a doufám, že se podobný závod ještě někdy bude opakovat. Ideálně kdyby se z orientačního sjezdování stala regulérní disciplína. Na takové mistrovství světa třeba někde ve Val d’Isere, kde je přece jenom sjezdovek víc, bych se určitě těšil :-)
Sezóna 2010 byla velmi úspěšná. V klasickém MTBO se nám podařilo získat čtyři individuální umístění v první desítce na mistrovství republiky. Mirek skončil 9. na krátké trati, Markéta na stejné pozici ve sprintu a pak ještě desátá ve free-orderu, kde jsem obsadil 10. místo i já. Ve sprintu a na krátké trati mi navíc utekla první desítka o jedinou příčku. Celkové výsledky Českého poháru jsem komentoval už v rámci reportu z posledních závodů v Klánovicích - 14. a 16. místo v celkovém pořadí v elitě asi nikdo nečekal. V jednotlivých závodech českého poháru se na stupně vítězů v neelitních kategoriích dostali (každý dvakrát) Dušan, Dáša a Míša, která navíc postoupila do elity. Úspěchy se dostavili i v bodovacích závodech dle turistické mapy, které se někdy nazývají závody typu Bike Adventure. A právě na Bike Adventure jsme vedle obhajoby vítězství v týmové soutěži skončili s Dášou na 2. místě v mixech. Na Sixnumbers jsme potvrdili, že to pro nás byl rok druhých míst, zatímco Kalinovi s přehledem vyhráli kategorii přívěsných vozíků. Na našich úspěších mají významný podíl naši sponzoři. Některého musím uvést na prvním místě, a cyklistická prodejna a servis SP KOLO si to určitě zaslouží – minimálně u mě a Dáši mají nová kola od nich přímý vliv na naše výsledky. Navíc přednedávnem povýšili na Specialized Concept Store a taky mají konečně nový web (a brzy bude i eshop). Dalším ze sponzorů je Et netera - ta je vidět během sezóny víc, jezdíme totiž v jejích dresech. Protože jsme je již ukázali dvakrát i v televizi a vícekrát na stupních vítězů, tak jsme dostali příspěvek i na nové dresy. V těch bychom se měli ukázat v nové sezóně, pro kterou se přidává mezi naše sponzory i firma LAWI, která nové oddílové dresy vyrobila.
Archivy zpráv z dalších let: 2017 - 2016 - 2015 - 2014 - 2013 - 2012 - 2011 - 2010 - 2009 - 2008 - 2007 - 2006 - 2005 - 2004 - 2003 - 2002 Zprávy od konce roku 2017 a novější se nachází na novém webu Ekonomu. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
© Ekonom Praha |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
top
