4.12. ODDÍL

*cold* Mistrovství Ekonomu 2014 *cold*

Radim

Na začátku listopadu vyvrcholila běžecká sezóna oddílovým přeborem v Kytlici.
I když mi nikdo nepřipomněl, že jsem o tom zapomněl napsat na stránky, je tato novinka stále velice aktuální. Protože lyžařská sezóna díky počasí ještě zdaleka nezačala, tudíž ta běžecká zřejmě hned tak neskončí.
I přes velký odpor místních zelených pánů lesa se Kucanovi podařilo ukecat pár kousků lesa, ve kterých jsme se mohli proběhnout bez strachu z výstřelů.
Nebylo sice zrovna teplo, ale sluníčko se snažilo aspoň vytvořit atmosféru příjemného podzimního dne.
Bohužel se při rozboru tratí před závodem opomnělo zdůraznit, že část mapy je bez cest a porostů. O to zajímavější byly reakce některých závodníků, kteří našli všechny kontroly, vůbec si toho nevšimli a jen se divili jak je ta mapa stará, že v jedné části už není ten bílý les ale hustníky...
A jako vždy, tombola byla opět o něco bohatší a obložené talíře chutnější.

17.11. OB

Můj první SMIK

Martina Hanzlíčková

15. 11. 2014 se konal v Říčanech orienťák typu SMIK a rovnou úroveň mistrovství světa. Co je vlastně SMIK jsem se dozvěděla teprve letos a nikoliv od orienťáků, nýbrž přes geocaching. Kačeři vědí, že se jeden nachází v Krčáku, nicméně smajlíka v mapě zatím nemám.

Když přišel email od Martina Sajala s pozvánku na MS, nejprve jsem mu nevěnovala pozornost. Následně přišel v úvahu ještě OBPH, ale po pozvánce Martina na závěrečném večírku ligy a zjištění podrobností o OBPH, už pro mě SMIK v Říčanech byla jasná volba :-)

V průběhu týdne jsem studovala pravidla a největší problém mi dělalo zapamatovat si, jaké barvy jsou za kolik bodů, netušila jsem, že to bude v mapě. Navíc se v pravidlech píše cosi ještě o tučnosti značení a typu písma, což mě zmátlo. Nakonec jsem si pro zapamatování bodů zvolila pomůcku – písničku „červená, modrá, fiala“ (ta fiala je trošku zavádějící, ale věděla jsem, že tu mám nahradit zelenou :-).

V průběhu týdne jsme s Martinem Štěňhou vymýšleli společnou dopravu, ale vyústilo to v to, že já se dozvěděla co je firma Elit, Martin mi zajistil vzpěru na kufr a já tudíž jela svým autem, aby mi pak Jirka Hejna vzpěru namontoval. Už se tedy nemusím bát, že mi padající kufr přerazí záda nebo kolo. Děkuji oběma pánům!

Večer před závodem jen zběžně koukám na web, je přece hromadný start, takže není co řešit a hle pokyny, čtu jen v rychlosti a pamatuji si z nich, že parkovat mohu, kde chci, nemám chodit na silnici, jízdní řád bude v mapě a čip nechat doma. Ostatní jsem příliš nezaznamenala.

V den závodu jsem se pár minut před budíkem probudila s bolestí hlavy, hroznou, ach jo. Za co? Proč? Jsem schopná vstát jen za účelem pozření růžové lentilky a závod je ohrožen. Posouvám budíka o 45 minut. Probouzím se jako nový člověk, cítím se dobře, juchů a teď zrychlit ranní přípravu ať stihnu start. Oblékám se rovnou do běžeckého. Vyrážím v 10:15 to se dá stihnout, mám to kousek a cestu znám. Přijíždím do Říčan, na náměstí se to trochu štosuje, ale nic neobvyklého. Odbočka za obuví hlásí slepou. Nevadí, vím, že později jde odbočit znovu, odbočuji a žádná objížďka, pokračuji dál. Přejíždím koleje a za nimi opět slepá, objíždím zprava a začínám nervóznět, je 10:40. Zastavím se až před cedulí zákaz vjezdu a lehce načumuji, jestli je to skutečně nesjízdné. Chvíli uvažuji, zda zde nenechat auto a doběhnout na shromaždiště…

Volá Mirek, kde jsem a domlouváme se na zanechání průkazky na startu (dokonce zalepené – děkuji). Poradí mi kudy objížďku objet. Trefuji se na Černokosteleckou a zácpa (tedy né moje, mě se chce jen na malou, zato velmi). Na téhle silnici je plno aut snad každý den, popojíždím a přemýšlím kudy to objet bočními uličkami, ale nezvládám při popojíždění ovládat mapu v mobilu a nechci riskovat jednosměrky a navrátila na konec fronty aut. Snažím se uklidnit tím, že stejně nemám žádné ambice a mít mapu 5 minut předem mi moc nepomůže.

10:55 parkuji na prvním fleku, vím, že start je směr Olivovna, vím kde to je jen díky nedávnému našemu pořadatelství. Opodál parkují další opozdilci. 10:58 odbíhám od auta, za pár desítek metrů narážím na fáborky, za vodojemem dávám „pauzu“ v lesíku a dobíhají mě vedle parkující opozdilci. Proklínám pořadatele, že dali start tak daleko, navíc do kopce a překvapují mě závodníci běžící proti mně. 11:07 příchod na start (již unavena během), hledání průkazky, nenalezeno. Mirek tam prý jednu nechal, ale pro nějakého chlapce a ten si jí vyzvedl, cvakám do mapy.

11:10 vybíhám nevím kam. Nejsem ve své kůži, netuším jak naplánovat cestu a když něco naplánuji, jízdní řád je proti. Rozhodnu se oběhnout aspoň pár kontrol v prostoru start – cíl a pak se uvidí. Běžím na 48B, potkávám se s pár lidmi, rychlý nález. Zpět přes 31B chci stihnout 39A, ale má orientace je proti, nevím kudy ideálně odbočit z cesty a frnkla mi. Nevadí, dobíhám jí na stanovišti B. Dále se nabízí 48C (nevědoma si chyby) jí bez problémů nacházím. Pár vteřin k dobru a plánuji přesun na 46B, dobíhám o 10 vteřin dřív. Cvakám a vydávám se SZ cestou s tím, že vezmu 32C a podle času jedno Céčko za silnicí. V tom zprava dusot, to asi není orienťák. Znervózňuji, nikde nikdo, půda rozrytá jak od stáda…, pach jak u hájovny v Krčáku a v tom dusot vlevo a zřetelně vidím svého prvního divočáka ve volném lese zcela osamocena. Hlavou mi proběhnou myšlenky, že vím, co dělat když potkám medvěda, ale co když potkám divočáka?? Vhodný strom nikde.

Otáčím a vracím se zpět na 46B, s tím, že tam třeba ještě bude hlídač/přenašeč, ale kontrola i osoba nikde. Jak je to možné? Vždyť jsem jí opustila tak před minutou. Koukám do jízdního řádu a ona zde byla jen minutu!!! To bylo ale štěstí. Přibíhá skupinka dospělých s dětmi a ptají se po kontrole. Jak nejchytřejší jim sděluji, že jdou pozdě, že tu byla jen minutu. Existuje vysoká pravděpodobnost, že jsem jediná ze všech účastníků co má kontrolu 46B J Mířím JZ směrem po větší cestě (je to sice dál, ale nesmrdí tu prasata) a už je jasné, že budu ráda, když stihnu 32C. Bezproblémový nález a teď hurá do cíle. Jsem tam s rezervou. Sunu se hadem přeživších a u organizátorky identifikuji označené kontroly. V tom mi Martin Štěňha podává průkazku, pozdě ale přece :-) Ovšem to, že mám K 48 dvakrát, zjišťuji až doma u počítače při zkoumání výsledkové listiny.

No jo no, prostě se mi ten závod nepovedl. 10 bodů znamená 91. místo na světě (to není zas tak hrozné :-). A hlavně zkušenost s mistrovstvím světa se počítá. Možná je to jediné mistrovství světa, na které není potřeba předchozí kvalifikace a kde měla Česká republika suverénně nejvíc závodníků! :-)

Děkuji všem organizátorům za nezapomenutelný zážitek a za rok na shledanou!

Martina Hanzlíčková

PS: Doplňuji ještě oddílové výsledky: 40. místo obsadila Dáša Tučková a 56. příčka patří Kačce Mikanové. Z mužů byl nejlepší Karel Rozkošný (25. místo), následován Martinem Štěňhou (32. místo), Petrem Poborským (33. místo) a Honzou Kabátem (96. místo). Ve druhé stovce skončili Petr Adrian (149. místo) a poslední ekonomáckou příčku obsadil zdravotně indisponovaný Mirek Kalina (154. místo).

16.10. ODDÍL

Radim

16.10. ODDÍL

Čtyři medaile veteránů na M ČR štafet a družstev

Míra F.

První „novodobou“ medaili na M ČR štafet a družstev jsme získali v roce 2011. V roce 2012 v Moravském krasu jsem si říkal – mohly by být dvě – a málem byly, nebýt podivného zrušení diskvalifikace jedné ženské štafety před námi. Vloni před závody v Jablonci jsem v duchu předpovídal tři medaile - byla jedna zlatá, o další vítězství jsme přišli špatně odebranou mapou na posledním úseku štafety D165. Letos jsem si při sestavování štafet a družstev prohlížel, s čím půjdeme do boje a už měsíc předem mi to vycházelo na čtyři medaile, i když bylo jasné, že občas to bude hodně těsné – a tentokrát jsem konečně tipoval správně.

Závody pořádal KOS Plzeň, běželo se ve Starém Plzenci na Radyni 11.-12. října a myslím, že tak početnou sestavu Ekonom na tyto závody už dlouho nevypravil a asi jen tak zase nevypraví. Kromě ostřílených vetošů se přidali bikeři v dospěláckých kategoriích štafet i družstev, které jsme už hodně dlouho neobsazovali. Nicméně pokud Vaše oko padlo i na rubriku „Ztráty“ v tabulce se sestavami, kterou jsem rozesílal pravidelně aktualizovanou dle stavu marodky a dalších indispozic, jistě jste si všimli, že naše personální možnosti zdaleka nebyly vyčerpány.

Nejdříve k medailovým štafetám – D165 šla ve stejné sestavě i pořadí jako vloni (Líba + Jana + Mirka), od začátku byla na čele a jen famózní výkon nezničitelné Magdy Horové na posledním úseku štafety všivaček nás odsunul na druhé místo. Náskok 5 a půl minuty před třetí a čtvrtou štafetou je myslím dosti výmluvný. Vláďa, Jirka a Radim to měli v nabité konkurenci v H135 od pohledu těžší – startovalo 32 štafet. Vláďa předával jako 2. s nepatrnou ztrátou pár vteřinek a na Šéďovi záleželo, zda udrží krok se soupeři špičkových kvalit a přitom o 10 – 15 let mladšími. Povedlo se, přišel v balíku na 3.- 6. místě a ztráta na první dvě štafety nebyla nijak výrazná. Radim pak nestačil jen na mistra světa na krátké trati z r. 1991 Petra Kozáka z Kamenice a další stříbrná medaile byla doma.

Výsledky dalších našich štafet:
D135: Janečková + Pecková + Ondráčková: 7. z 20 (Ivča po 2. úseku předávala na 3. místě! takže ani v této kategorii by medaile nebyla absolutně nereálná)
H105: Pecka + Matoušek + Bolehovský: 28. z 36
H165: Janeček + Borák + Fanta: 8. z 12
H21: Pidrman + Štemberg + Benda 45. z 47 (bikeři neměli pochopitelně proti nejlepším běžcům specialistům výraznější šanci, ale určitě to byl pro ně zážitek)
3 štafety jsme obsadili i do MIXu

V neděli se šlo na družstva. Sestavy se dolaďovaly ještě v sobotu večer v hospodě, kde jsem nebyl. Jen jsem to pustil z ruky, už nastal zmatek :-)) V neděli ráno jsme tak museli nahonem hlásit opravy soupisek, takže pořadatelé z nás měli určitě velikou radost.

Kategorie HD225 představuje vždy nejprestižnější závod – letos 46 týmů. Vláďa Kalous opět rozbíhal a opět předával 2. s nepatrnou ztrátou. Na dalších úsecích potom Dáša přišla z lesa 5., Peciš 4. a Jana Bochenková 6. se ztrátou minutu a půl na druhé a třetí místo a pár vteřin za čtvrtým a pátým. Všechno výkony par excelence a ztráta nebyla pro Radima nic neřešitelného – zaběhl druhý čas na úseku a byla z toho bronzová medaile. Třetí medaile v této kategorii za poslední 4 roky!!! Vyhrála Pragovka, druhá byla Kamenice s Petrem Kozákem na finiši, který jako jediný běžel poslední úsek o chlup rychleji než Radim.

V HD275 bylo na startu 10 družstev. Rozbíhal Jura a rozběhl skvěle na 3. místo. Těsně za námi byli hlavní favorité z TJ Jablonec. Za Líbu se na 2. úseku zavěsila Růžena Zuzánková z Jablonce a spolu doběhly na druhém a třetím místě za vedoucím Zlínem. Abych to Jablonečákům vrátil, háknul jsem se na 3. úseku za jejich Radečka Kunce a udržel jsem se ho přes polovinu trati až těsně před radiokontrolu na vrcholu stoupání, kde se mi bohužel kvůli mé mapové chybce vysmekl (podrobnosti se dočtete v článku „Vzpomínky odečítače“ v ročence). Mirka šla do lesa 3., čtyři a půl minuty za Jabloncem a dvě a půl za Zlínem. Medaile již byla v tuto chvíli prakticky jistá, další družstvo na 4. pozici ztrácelo na nás skoro 8 minut. Jiřina Kuncová z Jablonce na vedoucí pozici chybu neudělala a předávala Ďunďovi Zuzánkovi s náskokem necelých dvou minut před Mirkou, která na trati předběhla Zlín. O vítězi tedy bylo rozhodnuto. Ďunďa je ve své věkové kategorii kolem 55 let ne jablonecká, ne česká, ale světová špička a s ním věru těžko soupeřit. Šéďa se pak na trati posledního úseku často ohlížel dozadu, zda hrozí nějaké nebezpečí. Před startem jsem ho však ubezpečil, že zlínský finišman běžel letos na podzim několik závodů včetně M ČR na klasice prakticky stejně jako já a mohl tak být v klidu - dvouminutový náskok zvětšil skoro na 5 minut.

I ostatní z Ekonomu si zazávodili – někdo více, někdo méně úspěšně, ale to přece nevadí:
HD225: Bolehovský + Pecková + Sajal + Blahová + Adrián: 36. z 46
HD21: bikeři Ekonomu – sice byli klasifikováni jako poslední, ale nevzdali a dokončili se ctí. Chtěl bych vidět, jak bych já dopadl na MČR v MTBO…
HD175: nakonec jen neúplné družstvo, běželi Lukáš Benda a obě naše Veroniky

Závody to byly supr po všech stránkách – hodinku po dálnici z Prahy, terén nezáludný, ale zároveň zdaleka ne triviální, pěkné počasí s romantickou mlhou v neděli ráno ve které mizely první úseky družstev, rozumně postavené tratě včetně delších úseků, i když se většinou chodilo dost rovně, dostatečně velké shromaždiště, v jehož dolní části se vyjímala dlouhá řada TOI-TOIEK a za ní pozadí pěkné české krajiny… Ceny věnovaly místní pekárny, cukrárny, Lihovar Plzeň-Božkov a Bohemia sekt Starý Plzenec. Ty z pekáren a cukráren jsme snědli na místě, na ostatní se můžete těšit na zakončení.

Díky všem kdo přijeli. Výsledky obou závodů jsou včetně mezičasů na webu pořadatelů.

14.10. ODDÍL

Noční dvojice + MTBO

Vláďa

Pro informaci hlavní body z rozpisu letošních nočních dvojic (už 54. ročník) a MTBO (15. ročník), které tradičně pořádá VŠE a CTVS. Je to stejný víkend jako plánované M EKP. Alespoň noční se stihnout dají:

Noční dvojice

Datum: pátek 7.11. 2014
Místo konání: obecní sál, Mšec
Start: 18.00 hod., start poslední vlny 21.00 hod.
Prezentace: od 17.00 hod
Doprava: BUS ze Zličína, Hradčanské nebo Dejvické                         MOTO – dálnice směr Karlovy Vary, Exit 32
Kategorie: koedukované páryT
yp závodu: scorelauf, limit 120 min.
Mapa: Ostrov, 1:15 000, 2012
Startovné: 100 Kč na dvojici
Přihlášky: v centru závodu
Poznámka: Do sálu není povolen vstup v závodní obuvi. Nutnost náhradní obuvi pro přezutí.
Ubytování: v obecním sále ve vlastním spacáku a na vlastní karimatce (50 Kč/osoba/noc)

Datum: sobota 8.11.2014
Místo konání: obecní sál, Mšec
Prezentace: pátek při NOB, sobota 10.00 – 11.00 hod.
Start: 11.00 hod.Kategorie: jednotlivci (muži, ženy)
Typ závodu: scorelauf,  limit 120 min.
Mapa: Ostrov , 1:15 000, r. 2012, Kejkol, 1:15 000, r. 2006
Startovné: 50 Kč osoba
Přihlášky: v centru závodu
Poznámka: Do sálu není povolen vstup v závodní obuvi. Nutnost náhradní obuvi pro přezutí.

10.10. MTBO

Pořádání MTBO v Říčanech je za námi

Martin

Pořádání Mistrovství ČR družstev a Českého poháru v MTBO v Říčanech máme za sebou. Zejména sobota byla náročná, kromě dvou závodů přinesla i spoustu nečekaných překvapení. Asi o tom napíšu do ročenky, článek by se mohl jmenovat třeba „rekordních 38 telefonátů za den a co se vše může stát při pořádání MTBO“, oficiální informace si zatím můžete přečíst v protokole o závodě. Na nedělní závod družstev dokonce přijela Česká televize, takže v záznamu pořadu Sport v regionech (čas od 24:30) si můžete prohlédnout dramatický finiš o medaile i rozhovor se mnou a Mirkem. Jako druhý největší oddíl v ČR jsme měli i tu drzost nechat jedno družstvo závodit. Po polovině závodu to vypadalo neuvěřitelně, Štěpán v první části svého úseku všechny soupeře předjel a na divácké kontrole vedl. Pak ale přejel záludnou odbočku na kontrolu 57 (která si za to vysloužila i ukázku, jak jsem tam domapovával poslední změny, bohužel poslední jen před posláním mapy do tisku) a o vedení přišel, ale i celkové 6. místo družstva ve složení Vojta Ludvík, Míša Pačáková, Štěpán Merenus, Ivana Pajerová a Martin Štěňha je krásné. Komentáře pod článkem o našich závodech na mtbo.cz jsou zatím docela pozitivní a konstruktivní. A kdo by chtěl vidět fotky, tak na webu závodu je fotek hodně.

29.9. OB

MČR a Veteraniáda na klasické trati

Radim

15.9. OB

Sprint v Hostinném - Málem medaile ve Smiřicích

Vláďa

O víkendu se konaly tři závody orienťáků. Díky štafetám v sobotním dopoledni se orienťák zase jednou dostal do médií. Bohužel výsledky nebyly důležité, ale všechny televize a internety si smlsly na tom, že několik orienťáků se setkalo s rojem rozdivočelých sršňů. Skončilo to naštěstí dobře, ale točila se tam i zdravotnická helikoptéra z Hradce. Ušácké štafety tentokrát nestartovaly, takže sršňům jsme se vyhnuli. Více.

Dalším závodem byl podvečerní sprint v Hostinném. Některé postupy byly velmi zajímavé, zejména v tradiční sprintové disciplíně - nepřehlédnout, kde všude je postup zatarasen ploty a zdmi. Na těchto postupech se dalo i chybovat. Na ORISu najdete výsledky.

Posledním závodem víkendu bylo mistrovství ČR ve sprintových štafetách. Dnes ve 22:05 můžete vidět reportáž na ČT Sport (link pro ty, kteří to nestihli v pondělí večer).
Hlavní kategorie DH21 běžela s GPS měřáky. GPS záznam, který krásně doplňoval reportáž ČT, si můžete prohlédnout po jednotlivých úsecích tady: 1. úsek, 2. úsek, 3. úsek, 4. úsek.

Zúčastnili jsme se ve veteránské kategorii s jednou ušáckou štafetou. Musím podotknout, že i přes výsledek (z ORISu) to byla velká zábava - štafety jsou štafety. Že není sprintování pod tlakem úplně jednoduché, dokazuje popel sypaný si na hlavu naším třetím úsekem:

Zdravím všechny ušáky,
slíbila jsem všem spoluběžcům, že se dobrovolně sama na těchto místech přiznám a připíchnu na nástěnku hanby a budu referovat o výsledcích na Veteraniádě sprintových štafet.
Závod probíhal skvěle, stále jsme si předávali na medailových pozicích…Radim finišoval na 2. místě. Radost. Někteří už převlečení do slavnostního... Ano, mohli jsme být na bedně. Tak to bylo do chvíle, než jsem si vyčetla čip…teď mi to fakt nejde ani vyslovit, ani napsat – chyběla mi kontrola!
Ostatním členům štafety se ještě jednou moc omlouvám (sice věděli do čeho jdou, já jsem předem hlásila, že na mě není spolehnutí, ale fakt jsem to nechtěla za každou cenu dokázat).
Ale jinak musím přiznat, že i přes ten průšvih, se mi závod velice líbil, a sprint mě úplně nadchl, už se těším na nějaký další…(na jednotlivce samozřejmě :-) Iva Š.

I mistr tesař se někdy utne. Pamatujete, když na prvním místě finišující Thierry Gueorgiou vynechal kontrolu při štafetách na mistrovství světa 2010? Stane se. Sprintové štafety jsou ale zábavná týmová soutěž. Příští rok bychom mohli postavit i více týmů. Mohli bychom zahrnout do Mírových výpočtů stáří jednotlivých ušáků, protože se štafety skládají klasickým vetošským způsobem sčítání svíček na dortu za celou štafetu.

12.9. MTBO

B5H, Sixnumbers a Rybákův slídil s odstupem

Martin

V druhé polovině prázdnin, když tedy vezmeme za její začátek už 26.7., proběhlo několik dalších dlouhých bodovacích závodů, na kterých se Ekonom rozhodně neztratil.

Bedřichovská pětihodinovka pořádaná tradičně Mirkem a Markétou za pomoci zároveň závodících členů Ekonomu a Humanity moc nepřekvapila, maximálně tak tím, že zvolený terén západně od Bedřichova (nejvzdálenější kontroly byly až za Chrastavou) byl zajímavější, než jsme čekali. Zbytek byl víceméně standard B5h – základem byla kvalitní mapa a pěkně postavený závod, ostatní věci tradičně minimalistické. A ponožky zdarma pro včas přihlášené závodníky se povedly. Mezi ženskými dvojicemi zvítězily Radka Ouhrabková s Lenkou Novákovou, v mixech my tedy Martin Sajal s Lenkou Kotačkovou. V absolutním pořadí jsme byli druzí za jednoznačnými celkovými vítězi Pavlem Kurzem a Járou Krajníkem. Mapu se zakreslenými postupy najdete na play-map.com, tuhle službu už jsem chválil po Bike Adventure a Mirek její využití ještě rozšířil, když tam závodní mapu s kontrolami nahrál už po startu prezentace. Udělat si přípravu den předem doma se vyplatilo, ráno jsem pak místo plánování mohl pomoct s prezentací.

Následoval 5. ročník kultovní akce Sixnumbers. Při té příležitosti jsem vyhrabal a pověsil na web článek z oddílové ročenky o prvním ročníku Sixnumbers v roce 2006, díky kterému vlastně MTBO sekce Ekonomu existuje v současné podobě. Ale letos účast našich závodníků nebyla moc velká. My s Lenkou přijeli jen na víkendové etapy na Kokořínsku. Cíl vyhrát tu sobotní se splnit podařilo, v neděli jsme si pak vyzkoušeli, jaké je to během závodu natáčet video kamerou umístěnou na helmě. Jediným závodníkem, který stál na celkových stupních vítězů na všech ročnících Sixů, je po letošku Mirek. Při vyhlášení Báža hlásil, že mixy vyhráli Mirek Kalina s jeho novou milenkou Radkou Ouhrabkovou. Možná si tu mylnou informaci odvodil, protože někde zaslechl, že spolu používají gumu. Jenže tou je myšlen gumicuk na tahání partnerky do kopce. Zvítězily ještě Kristýna Kolínová se Simčou Karochovou mezi ženami, sice tam byly primárně na lobáckém soustředění, ale letos už jezdí MTBO za Ekonom obě. Jinak šlo o podařenou akci, Sixy pořád svoje osobité kouzlo mají, jenom ty první ročníky byly tak skvělé, že je těžké na ně navazovat. Třeba to letos ještě nebyla derniéra, i když účast nebyla zrovna vysoká.

Koncem srpna se uskutečnil Rybákův slídil. Jeden z mála závodů, který se každý rok koná v úplně jiné lokalitě, letos došlo na střední Posázaví nebo jak nazvat oblast okolo Zruče nad Sázavou a Českého Šternberka. Jel jsem Slídila teprve podruhé, ale už ho řadím mezi své nejoblíbenější závody a letos si ho dovolím vyhlásit za nejlepší závod z celé Shocart ligy a podobných akcí okolo. „Vše mimo závod“ sice hodnotím nejlépe u Kobylek a stavbu+mapu na B5H, ale na Slídilovi bylo z obou pohledů vše tak nějak na úrovni vysokého standardu. K tomu navíc krásný a dosud nepoznaný terén (navíc nám převaha silnic celkem vyhovuje) a pocit, že jde o akci pořádanou s nadšením a chutí posouvat se každý rok dále. Mixy jsme s Lenkou jasně vyhráli (druzí skončili Štěpán s Ivanou), ale zpětně musím konstatovat, že moc dobrý postup jsme nezvolili. Během závodu nás totiž spláchnul slejvák hned dvakrát, zatímco vítězky dámských dvojic Lenka Nováková s Dášou Tučkovou se dešti vyhly a místo toho se zvládly během závodu ještě vykoupat u kontroly 20 na koupališti. Absolutními vítězi se pak stali Dušan Lebeda s Honzou Kabátem. Evidentně se Dušan po slabším začátku sezóny dostal do formy, tak doufejme, že zvažované ukončení kariéry se odkládá.

Shocart liga sice končí až teď v sobotu Pytlákovou schovankou, ale té se nikdo z Ekonomu kvůli přípravě pořádání MTBO v Říčanech a termínové kolizi s Českým pohárem v MTBO v Rakousku neúčastní. Nicméně celkové výsledky jsou už jasné. Lenka celkově vyhraje v kategorii žen. Stačit k tomu bude pouhých 5 odjetých závodů, ale z nich 4x do 3. místa v absolutním pořadí všech dvojic a ten zbylý do desítky. Já mezi mladšími muži skončím na 2. místě za Hvězdářem, s těmi 5 závody je to hezký výsledek. Honza Kabát má větší účast a celkově víc bodů, ale ve veteránech je větší konkurence resp. víc aktivních závodníků, kterým aktuální systém hodnocení víc vyhovuje, takže mu to ani na bednu stačit nebude. Ale myslím, že je to jedno, závody Shocart ligy stejně nikdo z nás nejezdí kvůli celkovému umístění v seriálu.

11.9. OB

Haná Orienteering Festival 2014, INOV 8,5 cup

Radim

22.8. ODDÍL

SPRINT 3.9.

Mirek

Oddíl VŠTJ EKONOM PRAHA pro Vás chystá na středu 3.9.2014 VEŘEJNÝ ZÁVOD VE SPRINTU. Pro kategorie HD21 se jedná o závod započítávaný do rankingu. Centrum závodu bude v areálu DDM ULITA na Praze 3. Kategorie P a HDR mají startovné ZDARMA. Závod je podpořen z grantového programu PRAHY 3 a naším cílem je logicky přitáhnout na start i širší veřejnost. Termín přihlášek je do 31.8. 23:59.

18.8. ODDÍL

Bradavice v Dobronicích

Vláďa

Rodiny s dětmi nad formou letní přípravy ani moc nepřemýšlely. Jasně že Dobronice. Tuto sobotu Dobronice skončily a dost se povedly.

Letošní téma bylo harrypotterovské. Kromě čarodějnické soutěže čtyř kolejí (Netopýři, Fénix, Oranžová desítka, Košťata) jsme stihli spoustu dalších atrakcí.

V neděli paměťák pro děti a výlet do Bechyně na lodích (na kole zpátky), v pondělí písmenkový skorelauf (v dešti).

V pondělí poprvé otevřela největší atrakce - Příčná ulice - ve které se dalo nakoupit cokoliv. Oficiální obchody brzo doplnilo množství dalších živností (na základě schválené žádosti). Žádosti se množily a druhý třetí den byla ulička plná obchodů. V Příčné ulici se dal strávit celý večer i s občerstvením, hudbou, malířským uměním, hráčským doupětem, prodejnami cetek a zkrášlovacích služeb a samozřejmě s dobronickou bankou (dobronický dolar) a se servisem košťat.

V úterý jsme zvládli famfrpál, což je kombinace basketu, vybíjené a hry na třetího - maximálně 1-2 lidi znají pravidla a dokonce je dokázali aplikovat. Už ale opravdu nevím, kdo to vlastně vyhrál. Odpoledne jsme vyrazili na výlet do Tábora. Spojili jsme ho s městským sprintem, po kterém následovalo pro většinu účastníků muzeum čokolády. Večer konečně po třech letech zase noční dvojice.

Ve středu pořádaly závod děti - bylo to maso jako vždycky. Skorelauf, ve kterém vítězové běželi (a plavali) 80 minut. Děti nás pěkně dostaly - hrozně nás to bavilo a po závodě jsme pořád řešili:
- kudy se to mělo běžet (nejdřív Papírnu nebo most v Dobronicích?),
- jestli plavat nebo jet na lodi (jasně že plavat),
- jak se správně chytá migrující kontrola (hrubá síla, rychlost, rojnice nebo přepadení ze zálohy?),
- jak nejlépe přemoci nadávajícího domorodce (většina zvolila výhrůžku katastrem nemovitostí),
- kam ti syčáci schovali třináctou kontrolu,
- kdo nám vzal jedenáctku a hlavně
- kde je to pivo zdarma.

Ve čtvrtek jsme běhali azimuťák na bílé mapě a odpoledne pluli na lodích na zmrzlinu na Papírně. Večer byly dětské noční závody - kratší a delší podle velikosti a odvahy dítěte. V pátek lanové centrum s lanovkou, po obědě výborný mnoholičný lektvar (některé děti si chtěly přidat) a ještě odpoledne parádní dobronický biatlon. A v sobotu se jelo domů. Tak zase za rok, náměty na dobronické téma posílejte přímo paní vedoucí.

5.8. OB

Orienteering in Yukon

Radim

16.7. MTBO

Podařené Bike Adventure v Českém lese

Martin

Kouzlo jihozápadu trvá. Kdykoli se jede Bike Adventure jižně či západně od Prahy a někde mezi tím, končí pro Ekonom úspěchem a pro mě umístěním na stupních vítězů. Letošní ročník v Českém lese v mnohém překonal ty předchozí. V soutěži týmů Ekonom po letech 2007, 2009, 2010 a 2012 zvítězil popáté, tím jsme se osamostatnili na prvním místě historických tabulek. Na individuální stupně vítězů se dostaly tři naše dvojice, to je náš dosavadní rekord. Mezi muži obsadili druhé místo Pavel Kurz s Jardou Krajníkem, na třetích místech dojeli v mixech Martin Sajal a Lenka Kotačková a ve veteránech Dušan Lebeda s Honzou Kabátem. Do týmové soutěže se ještě započítávalo 7. místo v mixech Mirka Kaliny s Radkou Ouhrabkovou.

Přitom mezi hlavní favority jsme dle předzávodních prognóz nepatřili. Aspoň podle toho, že nikomu nám pořadatelé nepřidělili hodinky s GPS pro favority, aby mohli pak promítat jejich sobotní postupy. Takže já jsem si musel půjčit hodinky Garmin Forerunner 310 XT HR Premium od Mirka, když teď Garminy i prodává a můj prehistorický model by 6 hodin už nedal.

V sobotní 6hodinové etapě stavitel Kládin jako už poněkolikáté rozstřílel většině závodníků předzávodní přípravu, tentokrát tím, že skoro polovina kontrol byla pro první etapu za nula bodů. Po vynulování bylo jasné, že kdo chce uspět, musí se zajet podívat k prameni Radbuzy a na nejvyšší místo trati, rozhlednu Bohmerwaldturm v Německu, ale i tak rozhodně nebyl postup jednoznačný. Ne že bych měl dost času se kochat krajinou, ale párkrát jsem si stihl všimnout, že Český les je opravdu hezký zapomenutý kraj. Potěšilo i počasí, po pátečních vydatných přeháňkách už bylo hezky a v lese v rámci možností docela sucho. Výsledkově jsme měli už po sobotě tři dvojice průběžně na bedně, ale rozestupy zvlášť směrem dozadu mimo stupně vítězů byly minimální.

V neděli jsme zkusili zopakovat předloňskou vítěznou jízdu ve skupině. Starty máme s Lenkou hodně rychlé, takže na mapovém startu jsme měli napsané body už ve chvíli, kdy 3 minuty před námi startující Dušan s Honzou byli připraveni vyrazit a na volbě postupu jsme se shodli velmi rychle... Společně s Honzou jsme nasadili ďábelské tempo, první dva postupy už jsem znal nazpaměť ze soboty, to jsme je jeli tak o 20 % pomaleji a ani tehdy jsme se neflákali. Týmová spolupráce vycházela dokonale, po nějakých 30 minutách jízdy se k nám připojili i Štěpán Merenus s Pavlem Kohoutem, co startovali 20 minut před námi. Jejich nevhodné zařazení jedné kontroly na začátku navíc se najednou hodilo, významně pomáhali se starat o tempo. V jednu chvíli na silnici Bor – Přimda jelo v naší skupině snad 20 cyklistů, takový peloton jsem při závodě tohoto typu ještě nezažil. Před polovinou závodu ve stoupání na Přimdu se zatáhla obloha a začalo pršet. Ve skupině začal hrát významnější roli Dušan. Nejen že už neměl problém stíhat tempo, ale hlavně díky němu jsem se po 12 letech nepodíval ke shluku kontrol do prostoru bývalé tankové střelnice Bohuslav (kterou jsem mapoval pro MS v rogainingu 2002), místo toho jsme jeli přes kontrolu u rozhledny Milíře a to se ukázalo jako správné. Při příjezdu k poslední kontrole za 80 bodů u bývalé Nové Huti začalo potřetí pořádně lejt a problém přišel z nečekané strany. Do očí mi nateklo tolik potu či jiného humusu z přilby a začaly mě pálit až tak, že jsem skoro nic neviděl a byl jsem rád, že vlaju na konci skupiny a nevylítnu z cesty. Zde nás znovu zachránil Dušan, který odmapoval těch asi 10 kilometrů, než se moje oči vzpamatovaly. V závěru už nebylo moc co řešit, jeli jsme totéž co v sobotu a mapa ani nebyla potřeba.

Nedělní etapa se nám vydařila, ale posun pořadím vzhůru neznamenala. U Honzy s Dušanem se to ani čekat nedalo, první dvě veteránské dvojice měly po sobotě nedostižný náskok. V mixech se pak ukázala konkurence jako asi nejsilnější v historii – 9. místo v absolutním pořadí všech dvojic stačilo jen na 3. místo v kategorii. Zvítězili manželé Schaffnerovi ze Švýcarska, kteří oba ještě nedávno patřili do světové špičky v MTBO a Christine má druhý největší počet individuálních medailí z MS v MTBO v historii. Víc jich má jen Michaela Gigon, ta se jako obhájkyně vítězství s Thomasem Klimem na bednu ani nedostala. A to nebyly jediné medailistky z MS na startu. Porazili nás ještě Roman Šinkovský se Zuzanou Wernerovou, kteří jsou cyklisticky někde úplně jinde. Ale minimálně Lenka může být s výsledkem hodně spokojená. Jsou to jen dva roky, kdy jela svůj první závod na kole, navíc po více než 10 letech bez aktivnějšího sportování a teď potvrdila, že už patří v závodech typu Bike Adventure do absolutní špičky. Naplánování letošních dovolených na jaro a jejich zaměření se taky ukázalo jako vhodná příprava – jak květnová Kololoď v Chorvatsku, tak pár dní v červnu v Lungau v rakouských Alpách.

Letošní ročník Bike adventure se vydařil. Krajina v Českém lese je opravdu krásná, navíc většina závodníků se tam asi podívala poprvé. Mapa seděla na většině míst velmi dobře (i když Mirek to možná vidí jinak, měl štěstí na těch pár horších míst), z hlediska volby trasy byl závod postaven velmi zajímavě, a v zázemí taky vše fungovalo. I přesto, že účast v posledních letech klesá – pokud dobře počítám, ve výsledcích je „jen“ 337 dvojic, tipoval bych, že druhý nejnižší počet v historii – tak je z mého pohledu mezi dlouhými MTBO závodu Bike adventure stále jasnou jedničkou.

Update: Kdo jel s GPSkou, nahrajte své postupy na play-map.com. Navíc už teď jsou tam vidět pořadí kontrol všech týmů, moc pěkně to mají udělané. I na webu Bike Adventure je pak vidět, že vzít s sebou na stupně vítězů Ellu a Lisu byl dobrý nápad (a podobně dobrý nápad na oživení stupňů vítězů měli Zahrádkáři na druhém místě). Fotky z vyhlášení týmů se díky tomu dají najít všude možně.

8.7. MTBO

Ekonom na konci světa

Martina Hanzlíčková

Uplynulý letní víkend patřil MTBO nadšencům pod patronací klubu Slavia Liberec Orienteering. Pro centrum závodů vybrali osadu Skelná huť poblíž Mimoně, která mi svou výbavou připomněla „mladá léta“ strávená na hudebních festivalech. Závod byl pojat jako třídenní - v pátek se jel nepohárový, trošku delší, middle, v sobotu mistrovský sprint, odpoledne štafety a v neděli middle. Množství závodů a jistě i lákavé štafety přilákaly zatím rekordní účast našeho oddílu atakující třicítku!

V pátek to nejtěžší na začátek – dostat se na start a ideálně včas. Jako podklad máme jen „na koleni“ připravený plánek (mapou bych to nenazývala). Vyrážím s dostatečným předstihem téměř 40 minut, ač to někomu z oddílu připadalo divné. Cesta má vést pořád rovně až k rybníku, pak mají být fáborky. Rychlý asfalt mě přivádí na křižovatku, kde cesta rovně prostě žádná není, zahýbám proto doprava (po největší cestě) a v dáli vidím jiného bikera, spolu přijíždíme na letiště a je nám jasné, že tudy cesta nevede. Otáčíme a potkáváme další skupinku, během několika málo minut se nás tu sjelo asi 15. Zkoušíme různé cesty, až potkáváme lesáka, ptáme se na Hradčany a cestou necestou letištěm neletištěm míříme směr start. Někteří už značně nervózní, že nestihnou start, valí jak silničáři. U rybníka přehlížíme fáborky, které nejsou vidět a až domorodec nám ukazuje cestu. Na start dojíždím pár minut před svým časem, ale organizátoři naštěstí zachovali chladnou hlavu a posunuli start o 20 minut. Zároveň se vydali protisměrně rozvěsit další fáborky, nicméně na křižovatce, kde moje skupinka bloudičů sjela z cesty, stejně žádný nevisel...

Závod jsem jela na plno, pohár nepohár, ale cestou jsem našla příliš mnoho kufrů, takže výsledek nestojí za řeč. Vyzdvihnout se však musí zlatá příčka Simony, stříbro Martina Štěnhy a bronz Kristýny, to se nám pěkně ta bedna zaplnila. Zlato samozřejmě slavil i Martin Kabát, ale to už je klasika, je na čase aby to vyzkoušel bez táty, co ty na to, Martine? :-)

Večer máme, někteří, přebytek energie a ještě jednou zahříváme mozkové závitky při filmových hádankách. Přestože Mirek nezná ani Svěráka a Uhlíře, jeho tým zjm. pod taktovkou Kačky vyhrává, grrrr ;o) Noční službu tradičně přebírá Klára s Márou.

Ráno je sychravé, panují obavy před hlášenými bouřkami, ale alespoň se pročistil vzduch. Cesta na start mistrovského sprintu je tentokrát jasná. Parádní prostor letiště, který někteří znají už z předchozí OB závodů, nabídl zajímavý závod. Zpevněné cesty nabízely rychlé přejezdy, všemožný bordel zvyšoval riziko defektu (ale z oddílu snad nikoho nepostihl), ale jak to u sprintů bývá „za i malé chybičky se platí“... Přesto se velmi hezky v elitě umístil Martin Sajal, Mirek i Štěpán. Mára měl jít raději dřív spát, ale nevadí, hlavně že mapa vydržela :-). Jistě ho hřeje intenzivní zážitek z vyjížďky na Ralsko, no kdo z nás tam byl???Martin Kabát opět vystoupal na bednu nejvyšší.

V ženských Áčkách je na dvojitém třetím místě Kristýna a celkově se ženské vytáhly.

Během odpoledne se počasí umoudřuje a na štafety už to zase solidně pálí. Máme čtyři mužské a pět ženských týmů. Hromadný start vypadá hrozivě, ale pánové to zvládli bravurně. Až cestou do Prahy se dozvídám o kolizi jednoho závodníka cca 200m za startem, který málem způsobil hromadný pád, ale naštěstí to odnesl „jen“ s dvakrát přejetou rukou a památkou v podobě pohmožděnin. Ženský start o pár minut později je taktéž bez konfliktů. Ovšem start v zadních lajnách je jednoznačně nevýhodný a bude fajn, když v závodě družstev, co pořádáme, zvolíme spíše systém z Kladna vč. zahřívacího kolečka.

V průběhu závodu se motám u předávky, případně u divácké kontroly, jedu 3. štafetu 3. v pořadí, takže mám dost času, ale od výkladu tratě jsem v plné polní :-) Několik minut před svou předávkou si dám krátký okruh po asfaltce na zahřátí a myslím na to, jak jsou týmové soutěže psychicky náročnější než běžné. Musím jet jak nejrychleji to půjde, abych to holkám nezkazila. Nesmím hledat své typické kufry, padat, natož pak mít defekt... Následně zakotvuji u divácké kontroly, abych neprošvihla Lenku Kotačkovou. A v tom rána a hle, mám prázdné zadní kolo! :-( Hlasitě kleju a běžím směr předávky/stany s tím, že potkám dobrou duši, která zvládne duši vyměnit rychleji než já. Potkávám hlouček Ekonomáků, kde mi Dáša okamžitě nabízí své kolo. Běžím do stanu pro náhradní pásky na přehození startovního čísla a letmo beru nevímčí velkou pumpu. Jet na pevňáku se mi příliš nechce, přeci jen už jsem si odvykla a v lesním terénu je celopéro jasná výhoda, navíc mám respekt z půjčování tak drahých věcí. Lenka má ale dorazit každou chvíli. Naštěstí se objevil Pavlos a hned započal výměnu duše, za asi 3 minuty je hotovo a já mířím na předávku, v tom se objevuje Lenka a s nataženou rukou mě vyhlíží. Než se proderu čekajícím davem, ztrácíme asi 10 vteřin. Ještě, že jsem si z dlouhé chvíle vynulovala čip už na startu mužů. Teď bych na to určitě zapomněla. Poměrně vypsychovaná jedu pro mapu, ale k uklidnění nepomůže „vodovzdorná úprava“, díky které se mapě nechce do mapníku. První kontrola je naštěstí poměrně dlouho rovně, takže mám čas na uklidnění a lehké mapování dopředu. V kopci mě předjíždí nějaká holčina, ale z kopce jí to vrátím a pak už jsem jí nepotkala (měla zřejmě jinou mapu a nevím, kdo byl nakonec rychlejší). Závod ubíhá poměrně svižně, kontroly nacházím bez problémů a nepotkám ani žádný kufr, celkově spokojenost. Ještě jednou děkuji Pavlovi a Dáše za pomoc. Nejlepší ženská štafeta ve složení Simča, Dáša, Kristýna je v redukovaném pořadí (zahraniční štafety se do MČR nepočítají) na 5. místě, to je náš nejlepší výsledek v (novodobé) historii oddílu.

Nejlepší pánská štafeta skončila v rámci Mistrovství ČR dokonce na 4. místě, hodně pomohlo hostování Vojty Ludvíka, další úseky jeli Martin Štěňha a Martin Sajal.

Podvečer jsme vyrazili do předem prověřené hospody v Mimoni, né že by byla tak dobrá, ale je v podstatě jediná k mání. „Grilovaný/vařený“ catering na shromaždišti se příliš nepovedl. Po 30 minutách vysedávání na zahrádce jakéhosi hotelu, bez povšimnutí obsluhy, se zvedáme a míříme na náměstí. Cestou se pár odvážlivců odpojí a zahnízdí k Číňanům. Já s Dášou a Honzou Kolínem míříme na pizzu take away a domlouváme výhodný kšeft dovozu zdarma. Nakonec, než kolegové dojedí nudle, jsou naše pizzy hotové a slavíme s nimi úspěch i v centru závodů zjm. u dětí :-)

Večer po vyhlášení se všichni scházíme u stanu a debatujeme o pořádání závodů v Říčanech, které pořádáme 4.-5.10. Vyřeší se pár základních důležitých věcí a pak se jen „mele a mele“, tak se s „kalícím jádrem“ Ekonomu přesouvám do party stanu.

A je tu neděle, Ella probouzí celé shromaždiště a obloha jak vymalovaná slibuje pěkný závod. A já to rozjíždím skvěle! Žádné zaváhání, žádný kufr a odvažuji se razit některé kontroly za jízdy, úspěšně :-) Neztrácím koncentraci, až do potkání Andrého cestou na K 10 (135), stojí a mapuje, pokřikuji na něj, ať mákne, je to přeci týmový parťák a pokračuji parádním sjezdem. O chvíli později špatně uhýbám a zcela se ztrácím, přidávám zbytečné metry do dálky i do výšky. Znenadání se opět potkávám s Andrém, který je ztracený jako já, a krátce se radíme. Nakonec mi jeho rada pomůže, nalézám dříve jeho kontrolu (137) a už je mi jasné, kde je moje. Nicméně sen o zlatě je pryč, opět zcela zbytečným kufrem. V cíli se mnou vůbec nebyla řeč a teď když louskám mezičasy a před K 10 jsem na prvním místě, mrzí to víc a víc...

Ostatním se dařilo jako vždycky. Kristýna Kolínová začíná na bronzové příčce hnízdit, zatímco Honza Kolín si zvyká na disky. A Martin Kabát už má zlatý důl :-)

A je po všem, balíme. S obavami se vydávám pro něco k snědku, zatím na všech závodech v neděli už nic neměli, i zde byl výběr omezen, ale česnečka plná brambor zasytila na převoz do Prahy v pohodě.

Závěrem si dovolím jen pár postřehů k organizaci, více doplní Martin. (aktualizace od Martina - už nedoplní, v diskusi pod článkem na mtbo.cz je vše podstatné)

Catering ušel, mohlo být líp (viz Svratouch, tedy krom snídaní), ale mohlo být o dost hůř (viz Bynovec – neměli v podstatě nic). Z dosavadních zkušeností už ale vím, že nejlepší je mít tak 80 % svého a k zahození není ani vařič. Vyzdvihnout však musím ochotu obsluhy točit malinovkového rádlera a nedělní polévku. Pro naše závody doporučuji zajistit pár sudů rovnou točeného rádlera, jak je vidět, tento nápoj neustále stoupá v oblibě. Vzhledem k říjnu se bude hodit i dostatek čajů a rumů.

Úschovna kol – poměrně dobře vymyšlená v rámci možností, co prostor nabízel, bohužel ale v neděli byla asi půl hoďky zcela bez hlídače, to jsou pak dvoubarevné pásky vhodné tak za klobouk. Většina však své stroje zamyká, alespoň jednoduchým zámkem třeba k sousednímu kolu. Doporučuji zachovat systém dvoubarevných pásků i v Říčanech.

Pochvala za snahu udržet v použitelnosti toitoi – vždy byl toaleťák a v neděli ráno byly vyčištěny. Sprcha byla taky dobrodružná :-) Organizátoři měli štěstí, že vyšlo počasí!!

Cestou do Prahy se dozvídám pár zákulisních informací, které jsme jako závodníci naštěstí nezaregistrovali. Můžeme prý být rádi, že přehození map open short a long byl jediný viditelný problém.

Mapy resp. klasifikace cest občas neseděla stopro, ale jako orienťácké pískle si to netroufám příliš hodnotit.

Škoda, že nezbyl čas na tu Ralskou zmrzlinu...

Nejpozději ve Skalici na viděnou!

PS: Nezapomeňte vyznačit postupy na mtbo.eu, zabere to jen pár minut a porovnávání trasy a časů s ostatními je velmi zajímavé!!! A ještě pár odkazů: web závodů ve Sklené Huti, Mirkův článek o závodech na mtbo.cz, kde bude asi zajímavá diskuse.

24.6. OB

Mistrovství ČR na krátké trati

Radim

Tak poslední závody jarní části sezóny jsou za námi.
Mistrovství ČR na krátké trati proběhlo o tomto víkendu v Teplicích nad Metují a Adršpachu.
Pořadatelé z ASU opět prokázali, že na jejich závody se bude vzpomínat dlouho. Nebo nepůjde zapomenout dlouho?

Po dlouhé době jsem z oddílu nebyl sám, kdo se přihlásil do závodu dospělých. Vláďa, ač čerstvý veterán, po letech snažení proklouzl mezi těch 200 šťastlivců, co můžou běžet MČR KT v H21. Taková příležitost se neodmítá.
Bohužel se projevilo jeho nezkušené stáří. Přijel si na pohůdku až na svůj startovní čas.
Nějaká karanténa? Cože? Co to je? Že jsem tam měl být už před půl hodinou?
Měl štěstí, hlavnímu rozhodčímu se mu zželelo a disk z toho nebyl. Liškovi tohle u nás v Bečově neprošlo.

Sobotní semifinále se běželo u Teplic nad Metují v oblasti Lysého vrchu a PP Borek.
Kdo čekal, že na mapě budou detailně zmapovány skalní stěny, zklamán nebyl. Zklamán byl jen ten, kdo si myslel, že se mezi nimi bude i běhat.
Skály byly pěkně skryté pod fialovými šrafy a závodníci se pěkně proháněli v hustnících pod nimi.
Společně s nečitelnou (na laseru vytištěnou) mapou tohle mistrovské semifinále připomínalo spíš závody oblastního žebříčku.
Vzpomínaná karanténa taky stála za to. 2 stany na úzké cestě a neposekaná louka. Rozbíhání připomínalo LOBy, krátký okruh na louce. Akorát že tady si ty kopřivy museli závodníci vydupat sami.

Nedělní finále se běželo hned vedle, na kopci Lada.
Oproti semifinále byl prostor poloviční a tratě byly tedy opravdu hodně namotané. Tisk mapy byl o něco čitelnější (asi proto, že na ní bylo míň zelené a žluté), ale na druhou stranu byla mapa zbytečně zahlcená detaily a podměrečnými objekty.
Tady se, stejně jako před 14ti dny na Fojtce, nedalo mapovat za běhu.
Jako vždy se závody někomu líbily a někomu zase ne. Pořadatelé ukázali, jak se dá z minima vytěžit maximum.
Obzvlášť na malé cílové louce to bylo vidět, kde se těsně před sběrkou přebíhala poměrně frekventovaná silnice. Nechtěl bych být v kůži poskoka v oranžové vestě, který si musel stoupnout před hasiče, kteří tam v jednu chvíli několikrát projížděli. Ale mistrovství má jasně přednost...

Samozřejmě to ale neznamená, že v lese nebylo pěkně, i když v sobotu jsme se těm pěkným místům vyhýbali. Myslím že jsme si ten víkend všichni krásně užili a pokud člověk přijel vybavený svačinou a kafem, tak mu ani nevadilo, že se k bufetu nedalo dostat.

Vzhledem k tomu, že tuhle taškařici pořádáme přesně za rok na Eduardu u Jáchymova, jsem rád, že jsme mohli načerpat další pořadatelské zkušenosti.
Obzvlášť oceňuji obohacení pořadatelského slovníku:

KOMPAKTNÍ SHROMAŽDIŠTĚ = malá nepřehledná louka, budete si šlapat po hlavách

DETAILNĚ PROMAPOVANÁ MAPA = nečitelná mapa plná zbytečných detailů, bez lupy nebo brejlí nic neuvidíte

SKALNÍ MĚSTO (prostor jaký jinde v ČR nenajdete) = svah s dvěma patry skal, jakých je na Kokořínsku plno a ani jedno větvení skalních průchodů

Výsledky na stránkách závodu.

19.6. MTBO

Ruleta, Kobylky a částečná obhajoba

Martin

Naše účast na dlouhých bodovacích závodech není zdaleka taková jako loni. To platilo i pro Ruletu a Kobylky. Oba závody se letos konaly o 14 dní dříve než obvykle a i proto jsme přijeli obhajovat obě loňská absolutní vítězství dvojic Ekonomu (kdy vítězili Honza s Dušanem) v oslabené sestavě. Ale nakonec se obhajoba podařila aspoň částečně.

Ruská ruleta není závodem, který by něčím výrazně překvapoval. Výborné centrum na farmě Ptýrov, mapa na některých místech zajišťující, že závod bývá opravdu ruletou a bezproblémová organizace. To vše platilo i letos. Asi jen pro mě bylo novinkou, že tentokrát se nacházela podstatná část kontrol východním směrem od Ptýrova, dost jich bylo až za dálnicí v Českém ráji. Díky tomu se závod stal zajímavějším pro výběr trasy a díky většímu podílu silnic rychlejším – my najeli za 6 hodin 127 kilometrů. Až do Lomnice nad Popelkou, kde se ve stejnou chvíli konala svatba Berta s Kačkou, trať ale nevedla, tak jsme museli při závodě vzít zavděk jinou svatbou – křižovatkou ve Žďáru jsme projížděli okolo poledního dvakrát za sebou. Poprvé těsně předtím, než svatebčané vešli do kostela, při cestě zpátky se zrovna fotili uprostřed křižovatky a byli to asi nějací motorkáři, protože se nechali fotit s kamarádem, který vedle nich túroval motorku. Tak jsme jim možná zkazili svým průjezdem fotku. Další vtipnou záležitostí bylo oražení kontroly, která patřila asi nějakému běžeckému orienťáku na Kosti. Naštěstí jsme si té správné později také všimli. Po 15 minutách drobných chyb a v závěru ještě cestě ke kontrole, kvůli které jsme přijeli po limitu a navíc ji ani nenašli, jsme s extra dobrým výsledkem nepočítali. Ale asi existuje nějaké pravidlo, že když zničím na kole řazení a jedu mixy, tak je z toho vítězství v absolutním pořadí. Loni na Open score jsem dojel s poškozeným přesmykačem, tady mi poslední hodinu nefungovala přehazovačka. Penalizace za dojetí necelých 6 minut po limitu nám s Lenkou nakonec těsně stačila i na první místo do Shocart ligy, v denní etapě jsme předčili i vítěze kategorie Meresjev, kteří už za sebou měli 4 závodní hodiny v noci – ty absolvoval z Ekonomu letos jen André. V pouze denní kategorii Maxim se s námi na bednu dostali třetí Dušan s Honzou Kabátem, oni ani jejich kola neměli zrovna den, na základě toho se pak rozhodli o změně plánu přípravy a vynechali i původně plánované Kobylky...

V sobotu 14. června se sešly tři pro mě nejdůležitější červnové akce, takže vybírat bylo těžké. O vynechání Českého poháru MTBO na Vysočině jsem měl jasno poměrně rychle, zato neúčast na IT triatlonu mě mrzí, tradičně skvělí ETN fans prý byli ještě lepší než obvykle. Omluvenkou do Etnetery za neúčast na triatlonu je fotka z vyhlášení Ztracených kobylek, kde se nám podařilo mixy s přehledem vyhrát. Po prvních dvou hodinách z části v údolí Střely s nesedící mapou a dalších zásecích jsme měli rychlostní průměr asi 13 km/h a reálně hrozilo, že nemusíme stihnout jedinou 80bodovou kontrolu, kterou jsme si naplánovali až na konec. Nicméně řekli jsme si, že teď začínají převažovat silniční úseky, které nám sedí víc, a pustili jsme se do stíhací jízdy. Už tři hodiny před limitem bylo třeba začít pravidelně počítat, jaké kontroly musíme vynechat, abychom stihli dojet pro nejcennější kontrolu nad Manětínem. Škrtnutí dvou kontrol po cestě se ukázalo jako ideální, v závěru jsme také ještě něco sebrat zvládli a do cíle přijeli skoro 6 minut před limitem. V absolutním pořadí náš výkon stačil na 3. místo, celkoví vítězové Martin Štěňha a Tomáš Bezouška jsou přeci jen někde jinde (však taky vyhráli čtvrtý závod v řadě) a Přemek Hošek s Michalem Strnadem z SP KOLO nebyli na 2. místě o moc horší. V dalších věcech Kobylky potvrdily svůj standard, resp. vysoký nadstandard. Oproti předchozím ročníkům se posunulo výrazně počítání výsledků, promítání aktuálního průběžného pořadí projektorem přímo z počítače se hned tak nevidí. Nadšeni jsme byli i z výborného centra závodů v Rekreačním středisku Mladotice, provozovatelé se opravdu snažili a jídlo po závodě, to bylo s přihlédnutím k nízkému startovnému luxusní. Poděkování si zaslouží i sponzoři, díky nimž jsme opět vyhráli tolik cen, že to budeme při jakémkoli jiném závodě těžko překonávat. Doufám, že i pro ostatní bude mít sponzoring nějakou návratnost, jako u Kololodi v našem případě. A jinak jsou Kobylky stále závodem organizovaným s nadšením a chutí se zlepšovat, takže v mnohém jsou nejlepším závodem Shocart ligy, jenom v záležitostech týkajících se mapy a spol. sami organizátoři přiznávají, že nejsou profíci...

Když už jsme u té Shocart ligy – po 7. závodě tohoto ročníku je jasné, že skoro nikdo z Ekonomu nejvyšší příčky již atakovat nemůže. Jen Lenka si musí ještě rozmyslet, zda chce usilovat o vítězství mezi ženami, a podle toho přistoupit k Bedřichovské pětihodinovce, kterou Mirek s Markétou připravují na 26.7. Ale ještě předtím nás čeká Bike adventure...

17.6. MTBO

ČP MTBO Svratouch, 14. a 15.6.2014

Klára

Letos poprvé zavedl naše kroky (tedy spíše kola) MTBO kalendář na Moravu. V sobotu byl na programu free order, což znamenalo poněkud větší námahu mozkových závitů při volbě postupů. Les byl příjemně rovinatý, velké kopce nebyly na dohled a bahno se vyskytovalo pouze tu a tam. S free orderem se víceméně úspěšně popral celý tým, bohužel na bednu to nestačilo (nejblíže ji měla na 6. místě v W21A Ploutvička). Velkým oddílovým překvapením se stal Kvása, který v Elitě obsadil nečekané 14. místo. Posilněn skvělým výsledkem, nechal se ukecat na výlet do Nového Města na Moravě na prohlídku tratí MTB (MS 2016 je za dveřmi, tak je potřeba trať pořádně prozkoumat :-) Nutno podotknout, že trať je hodně těžká a překážky poněkud obtížné. Mára s Bertem se rozhodli vyzkoušet všechny překážky a nám ostatním se při pohledu na ně tajil dech. Kvása prohlásil, že není blázen a spokojil se s rolí kouče.

Po tropickém týdnu málokdo věřil předpovědi, která hlásala 15 stupňů. Přes den jsme se ještě zahřáli na kole, ale večer už jsme si připadali jako na horách (kupodivu). Kdo podcenil oblečení musel se spokojit s alkoholem nebo se spacákem a večer utekl jako voda :-)

Nedělní ráno nás vítalo sluníčkem a na nás čekal middle. Dáša přišla o bednu na poslední kontrole, kterou přesvištěla jako drak, ale i tak měla dobrý výsledek (5. místo). Nikdo jiný už se stupňům vítězů nepřiblížil. Pochvalu ještě zaslouží Ivča, která zopakovala Kvásovo sobotní umístění a novomanželka Kačka, která za sebou nechala nejednu soupeřku.

Snad se předvedeme v ještě lepším světle ve Skelné Huti.

10.6. OB

Brutální zábava v Jizerkách

Vláďa

Telegrafické zprávy a zajímavosti z víkendových závodů. Byly to super závody s tratěmi delšími než obvykle, ale se skvělým orienťáckým terénem (kopce, kameny, bažiny, klacky,...). Zároveň zatím letošní nejteplejší víkend.

Pár zajímavostí:

• Mírovi Kalinovi se zalíbila role trenéra, za kterou ho chválil Radim ve svém posledním příspěvku. Běžel H21C a před sobotním startem proběhl tento rozhovor: MK: "Vím, kam se mám přihlásit. Když jsem se podíval, kdo běží H21B, viděl jsem, že jedinej, komu bych stačil, jsi ty." VK: "To jako, že budu poslední?" MK: "No, možná předposlední." Trenérská role zabrala, snažil jsem se tolik, že jsem poslední nebyl.
• Nejlépe využil startovné Jura. Každá minuta sobotního závodu ho stála pouhých 79 haléřů. To jsou ceny, jak ve výprodeji a přitom to byla kvalitní a originální zábava.
• Nejvyrovnanější manželskou dvojici tvořili manželé Ondráčkovi. Veronika byla o pouhých 16 vteřin rychlejší než Radim. U Fantových činil rozdíl 1 minutu a 12 vteřin ve prospěch Míry.

2.6. OB

Krátká a lesní sprint v Janově

Vláďa

V sobotu se konaly dva závody v místě loňských žebříčků B. V neděli ještě přebor Prahy na klasické trati, o které ale musí napsat někdo jiný. Mně totiž stačily dva závody sobotní. Kromě toho si dobře pamatuju hluboké rokle v lese na klasiku a ani mě nemrzí, že jsem neděli vynechal.
Čekal zajímavý a zábavný terén, ve kterém se muselo rychle běžet, ale některé kontroly nebyly lehké a to ani pro děti. Nejtěžší první kontrolu měla kategorie H10 - nevím, co to stavitele napadlo...
Přestože se dalo chybovat, ušáci si svými výsledky vylepšovali sebevědomí. Na dopolední krátké trati jsme z deseti ušáckých účastí zaznamenali dvě první místa (Líba a Dan Bolehovský), jednu další bednu a další dvě brambory.

V přestávce mezi závody jsme si odskočili na kešku asi 500 metrů od vesnice u mimoúrovňové křižovatky dvou tratí, která tu je (ta křižovatka) už od roku 1907.

Odpolední lesní sprint se konal v jiné části lesa, naštěstí stále ještě v té hezčí polovině. Parametry tratí ukazovaly na něco mezi sprintem a bývalou krátkou tratí. V H21 běžel vítěz 21 minut, takže o něco delší sprint. Ušákům se dařilo ještě víc než dopoledne. Ze sedmi účastí 5x na bedně (1. byl zase Dan a také jeho tatík v H35). Výsledky obou závodů najdete v ORISu.

Odpoledne jsme zakončili ještě jedním výletem. Nedaleko je sice krásné železniční muzeum, ale ještě něco dalšího. Také vás vždycky lákají šipky na Kounovské kamenné řady, když jedete směrem na Bečov? Nás teda jo. Konečně jsme se tam podívali. Auto nechte u železniční stanice Mutějovice, potom je to asi 2 kilometry po žluté značce. Na kopci v lese je tu 14 řad křemenných kamenů, které se někdo dotáhl minimálně 30 kilometrů - nejspíš od Postoloprt - tady je v lese totiž jenom opuka. Prý to byly hranice polí, ale taky astronomické kalendáře, závodní dráhy a spousta jiných vysvětlení včetně UFOnů.

28.5. ODDÍL

Štafety a sprint v České Třebové

Radim

Většina Ušáků si o tomhle víkendu dávala závodní přestávku, protože kombinace štafety a sprint není zrovna (námi) oblíbená. Vzhledem k našim veteránským ambicím nemá nikdo potřebu vybíhat postup štafetám DH 21.
Těšil jsem se na sprint jako na pohodový výlet vláčkem, odpoledne pěkně do České Třebové, pak sprint a zpátky v jídeláku.
Takže mě dost překvapilo, že se nás přihlásilo dost na 2 štafety v H21. Mimo jiné to totiž znamenalo vstávat v sobotu před šestou ráno.
Pardubický oddíl připravil závody v typickém místním terénu, dohromady bylo na mapě všehovšudy 5 vrstevnic, spousta světlinek a průseků a teček od rozhraní.
Po pátečních bouřkách byl les pořádně provlhčený, větve pořádně klouzaly, po doběhu jsem měl bláto i na vnitřní straně víček. O to víc mě překvapilo, když se Mirek vrátil z lesa v snad ještě čistším drese, než v jakém tam vyrazil.
Prostoru závodu se celou sobotu bouřky záhadně vyhýbaly, takže ani nepřišel žádný deštík, který by nás omyl.
Štafeta 1 (Milan, Mirek, Milan) měla za úkol se hlavně seznámit se záludnostmi štafet a připravit se tak na podzimní MČR, čehož se zhostila s velkou důkladností. Například popis toho, jak Mirek opatrně obchází každou větší kaluž, by vydal na samostatný metodický materiál.
Štafeta 2 (Míra, Radim, Vláďa) taky moc neoslnila, ale aspoň pár bodů do žebříčku štafet vyběhla. Co bychom taky od těch třech veteránů měli chtít víc?

Nedělní štafety už jsme vynechali, konaly se ve stejném lese.
Asi aby se pořadatelé nenudili, nedělní shromaždiště bylo na vedlejší louce asi o 400 metrů vedle. Takže už po sobotním závodě jsme mohli pozorovat techniku přesunu stanů a výsledkových stojanů ve složeném stavu. Zajímavá inspirace.

23.5. ODDÍL

Pár poznámek ke dvěma uplynulým víkendům

Míra F.

Nejprve k Landštejnu – závody se běžely v prostoru bývalé mapy Uhliště, jež v 80. letech minulého století proslula tím, že její jižní okraj tvořila silnice (to by ještě nebylo nic divného – jedná se o silnici Slavonice – Staré město pod Landštejnem) – ale na druhé straně silnice byly dráty. Dráty hraničního pásma. Po silnici patrolovali vojáčci s flintami. Nikdo netušil, jakým zázrakem se za doby tuhého panování bolševika podařilo získat povolení ke zmapování tohoto prostoru.

Někdy v roce 1979 zjara jsem na této mapě na závěr kartografického školení v Jindřicháči běžel něco jako Jihočeský krajský žebříček, jehož regulérní cíl byl ve 2 či. 3. patře věže na kraji náměstí ve Slavonicích. Bylo zima, v lese ještě ležel sníh, tak proč by si hlavní pořadatel pan Koblížek (budiž mu věčná sláva, táhl orienťák v Jindříchově Hradci desítky let a pořádal každoročně v srpnu o prázdninách slavné desetidenní závody) neudělal trochu pohodlí a neulebedil ve v teple u kamen… Vždy když se na 300 let starých dřevěných schodech ozvalo dupání pohlédl na hodinky aby přesně zaznamenal vteřinu kdy se rozrazí dveře – a bylo to. Proč dělat věci složitě.

Minulou neděli jsem v Landštejně na krátké trati skončil v H55 2 vteřiny za Karlem Hausvaterem z Hradce. Karel je bývalý atlet a na jeho kondici a kroku to je znát. Po lese lítá jako drak, nicméně ne zcela vždy ve správném směru. Tentokrát si asi vybral slabší chvilku a nescházelo mnoho, jen ty dvě vteřinky, to zamrzí. Jeho skalpu bych si cenil hodně vysoko.

O týden později v Rokyté jsem v sobotu zaběhl mapově celkem slušně, a tak jsem si řekl, že v neděli, na krátké trati to zkusím… poprat se o kvalitní výsledek… Pravda, poté co jsem na 9. kontrole nechal 2 minuty a na dohledávce 10. další minutku mi bylo jasné, že kýžená meta, chvost první desítky, se mi beznadějně vzdálila, ale řekl jsem si – třeba Karel taky zaplašil... Zkrátka jsem nehodil flintu do žita a v táhlém stoupání od desítky jsem začal tlačit na pilu, i když se mi nepodařilo hodit lano na žádného rychlejšího borce. Nasadil jsem lehký finský krok a kontrolu si přímo vychutnal. Na dvanáctku jsem to valil a šel jako bůh, že za mnou zůstala jen žíznivá čára. To už jsem ale cítil, že jdu docela na doraz a že jsem si ke třináctce do kopce pořádně hrábnul. Řekl jsem si však, že to už musím dát. Nehledě na to, že jsem byl takřka utavený jsem do toho dál bušil jako hluchej do vrat a když už jsem vůbec nemohl, tak jsem se před čtrnáctkou kousnul a ještě přidal. Naštěstí to bylo k patnáctce trochu z kopce, takže mě cestou plíce doběhly. Díky tomu jsem na sběrku do toho mohl šlapat co to dá, takříkajíc na krev. Tím jsem se však zcela vyšťavil a na doběhu jsem cíloval s jazykem na vestě už úplně přes závit. Po oražení poslední krabičky jsem šel do kolen a tiše se zhroutil. Bylo mi jasné, že tentokrát jsem to poněkud přeťáp, že jsem to neměl tak hrotit, zkrátka že jsem se zrušil víc než bylo zdrávo a abych se trochu zmátořil a zvetil, budu muset natlačit do kostky nejmíň dva pilsnery.

Efekt mého snažení můžete posoudit na výseku z výsledkové listiny kategorie H55:

Že nevidíte nikde Karla Hausvatera? Ten skončil hluboko,....hluboko v poli těch co byli přede mnou. Takže až vám zas bude nějaký trouba vykládat, jak máte do cíle finišovat a ukrajovat vteřinky (jako třeba vloni na podzim v článku o M ČR na klasice), už zajisté víte, kam ho máte poslat. Zdraví máte jen jedno a nenašli jste ho na hnojišti. Mě v hrudníku píchalo ještě v úterý 2 dny po závodě.

20.5. OB

Český pohár v mokré Rokyté

Radim

14.5. OB

Žebříček B v Čechách i na Moravě

Radim

O víkendu se konečně začalo pořádně závodit. V Čechách i na Moravě.
Běčka byly ve Starém Městě pod Landštejnem a v Šumperku.
Ani na jedněch jsem nebyl, takže budu citovat:

6.5. OB

KT v Šumperku

Radim

O víkendu se kupodivu v okolí Prahy žádné závody nekonaly a tak rankoholici museli vyrazit za hranice kraje.
Konkrétně my jsme třeba vyrazili do Šumperka, kde oddíl SSU pořádal přebor Olomoucké oblasti na krátké trati.
Já jsem v tom lese párkrát v zimě běhat byl, takže jsem se tím nechal nalákat.
No, překvapilo mě, jak ten krásný čistý les může být tak zelený. Obzvlášť jsem si to opakoval ve chvíli, když jsem upadl po hlavě do kopřiv.
Ale byl to typický závod v hanáckém terénu, rychlý a nakonec kupodivu zajímavý.
Jen škoda, že jsme startovali vzadu. Párky v bufetu byly ke konci závodu už dost rozvařené.

Výsledky na stránkách závodu.

5.5. OB

Sprint na Hájích

Radim

30.4. OB

Mistrovství oblasti na krátké trati

Radim

V sobotu se konalo v Želízech na okraji CHKO Kokořínsko na mapě Čertovy hlavy Mistrovství pražské oblasti na krátké trati.
Centrum závodu bylo v autokempu na druhé straně silnice od mapy, takže na start i z cíle se muselo kousek popojít, ti vytrvalejší i běželi.
Ze začátku to tak sice nevypadalo, protože nad Mělníkem a okolím se usadil šedý a vlhký mrak, ale nakonec se jím slunko prokousalo a pořádně jsme se v lese zapotili.
Po noční bouřce bylo v lese vlhko, obzvlášť v hustnících. Místy to bylo jak v prádelně, v některých hlubokých skalních průchodech byla naopak zima, že se tam dala čekat i nějaká ta hromádka sněhu.
Pořadatelé připravili zajímavé tratě, kdy se rychlé pasáže přeběhů v porostově různorodé náhorní plošině střídaly s pomalým prohledáváním průchodů a skal v prudkých svazích okolo.
V některých místech kde jsou průchody a skály a další objekty nahuštěné na malém prostoru, byla mapa hůř čitelná i za chůze.
V některých místech s tím měli problémy asi i pořadatelé, vzhledem k tomu že skalní srázy nakreslené v mapě jako černé kolečko, označovali v popisech jako kámen.
Závod rozhodovaly hlavně chyby. A protože je tam dělal opravdu každý, nečekaně mohl nejlépe skončit jen ten, kdo jich udělal nejméně.
Naše nejlepší výsledky: Líba 4. a Ivana K. 7. v D45, Michal B. 6. v H10, Radim 2. v H21L, Honza 4. v H35.

Výsledky na stránkách ORISu.

28.4. ODDÍL

Velikonoční soustředění

Radim

15.4. OB

Pražský OB víkend

Radim

V sobotu v Praze na Chodově oddíl VSP pořádal přebor Prahy a Středočeské oblasti ve sprintu.
Za pěkného teplého počasí jsme si tady užili sídlištní orienťák jak se patří.
Rychlý, i když na sprint docela dlouhý závod, se pořadatelé snažili spestřit různými vychytávkami typu umělých překážek (ne moc viditelně zakreslených do mapy) nebo třeba kontroly u hrobečku kočičky...
A nebo tím, že už půl hodiny před startem museli být všichni závodníci na shromaždišti, protože závod pak probíhal všude okolo.
Nebo průběhem podchodu a přeběhem parkoviště u OC Chodov. Jako v Benátkách na Rialtu.
Byl to takový klasický sprint, ve kterém hrála hlavní roli rychlost rozhodování a sedmimílové boty.
Vyhlášení vítězů se dost protáhlo, vzhledem k tomu, že se vyhlašovala každá oblast zvlášť. Ale poučení je jasné, pokud chcete sbírat medaile z oblastních přeborů, běhejte za nějaký středočeský oddíl :-D
Dařilo se hlavně dětem, Eva I. 4. v D10L, Josefína 5. a Kačka 7. v D12, Daniel I. 6. v H10L, Tomáš K. 9. v H10.V dospělých pak Ivana I. 3. v D35, Jana 2. a Líba 5. v D45, Radim 3. v H21.

Výsledky na stránce závodu.

11.4. OB

Pár obrázků z Plzně

Radim

9.4. OB

Přebor štafet a další taškařice v Plzni

Radim

O minulém víkendu se pozornost většiny pražských běžců přesunula do Plzně.
V sobotu dopoledne se na pláži Ostende u Velkého Boleveckého rybníka na SV okraji Plzně konal přebor štafet 3 oblastí, západočeské, pražské a středočeské.
Co se týče štafet, tak se náš oddíl posledních několik let soustředí spíše na veteránské kategorie, o to bylo větší překvapení (hlavně našich soupeřů), že Ekonom postavil 4 štafety, 2 v H21 a 2 v D21.
Závod to byl neskutečně rychlý, vymetený příměstský les, kde zákeřnosti tvořily jen jámy s kontrolami a občas mapa.
Největším (a hojně diskutovaným) zpestřením byla velká bažina hned za startem, kterou někteří blázni probíhali i zpátky.
Ve strhujícím závodě naše štafeta (Radim, Pajoch, Sádlo) přišla o zlato až na cílové čáře, kdy až cílová fotografie po dlouhé diskuzi rozhodčích rozhodla, že Kauli (letos z DKP) porazil našeho finišmena Sádla o čtvrt koňské délky (rozuměj čtvrt délky koňského salámu).
Nutno dodat, že Sádlo stáhl na trati na Kauliho 4 minutovou ztrátu, takže klobouk dolů.
Každopádně, pokud štafeta DKP postoupí z nějaké další kvalifikace na MČR, budeme mít po dlouhé době dospěláckou štafetu na podzimním MČR.
Jo a na hlavu jsme porazili všechny čtyři štafety PGP...
Další 3 naše štafety si rozebrala bajková sekce. V lese se neztratili a vypadá to, že je pěší orienťák bude bavit. Tak ale snad na kola nezanevřou, když na podzim pořádáme MTBO závody.

Výsledky štafet.

7.4. ODDÍL

Letošní způsob jara vs. loňský způsob jara

Vláďa

Nebudu se rozepisovat. Jenom si prostě nemůžu odpustit připomenout fotku z loňského velikonočního soustředění. Datum: 1.4.2013, místo: Bělečský mlýn - tedy hradecké lesy, kde sníh zaručeně být neměl.

31.3. OB

Orienťák v Šárce

Radim

O víkendu se závody Pražského žebříčku přesunuly přímo do Prahy.
V sobotu se v Šárce z Nebušic běželo oblastní mistrovství v nočním OB, v neděli pak na na stejném místě krátká trať, naštěstí už za světla.

Zdá se, že se orientační běžec poslední dobou tmy bojí, takže nočního závodu se zúčastnila jen stovka nejodvážnějších pražských borců a borkyň.
Odměnou jim byla tma. Což může být v Šárce výhoda, protože aspoň není vidět ten zarostlý les všude okolo.
Naštěstí se (asi) nikdo neztratil.
Z našich odvážlivců byl nejlepší Míra (4.).

Nedělní krátká trať proběhla v západní části Šárky, ale kopců jsme si taky užili.
Krásně svítilo sluníčko a klišťáci už konečně vylezli z děr.
Stavitel se na tratích hodně vyřádil.
Například na fáborcích bylo poznat, že fáborky už hodně dlouho neběhá. U ostatních tratí to skoro vypadalo, že už hodně dlouho neběhá ;-).
Tratě to byly docela rychlé, záludností se v Šárce moc nenajde. Zato pestrost objektů na kontroly je tady značná. Například v H21L bylo z prvních devíti kontrol sedm v jámě.
Nezdálo se ale, že by závodníci přibíhali z lesa nespokojení.

Předpověď na další týden je stále luxusní, takže už se můžeme těšit na další závodní víkend. Tentokrát většina Ušáků míří na západ do Plzně.

Výsledky na stránkách závodu.

25.3. OB

Běžecká sezona začala!!!

Radim

24.2. LOB

Mizerná zima a Bedřichovská pětihodinovka

Martin

Na první pohled to vypadá, že oddílový web umřel. Oddílový přihláškový systém, který je součástí webu, vydržel pomáhat více než neuvěřitelných 10 let, ale teď jsme již začali používat na přihlášky ORIS. Nicméně hypotézu, že díky tomu už nikdo na web Ekonomu chodit nebude, statistiky návštěvnosti vyvracejí. Takže to bude spíš tím, že letošní zima nabízí tak mizerné sněhové podmínky, že není o čem psát. Troje LOBy už byly zrušeny a u zbylých na později přesunutých závodů v termínovce bych si vsadil i na kurs 1,01, že je čeká zrušení také. Stejný osud potkal i dva dlouhé lyžařské orienťáky. Jen Mirek s Markétou to nevzdali a Bedřichovskou pětihodinovku v náhradním termínu uprostřed února uspořádali. A byl to opravdu závod potvrzující, jak zvláštní zimu letos máme...

S Lenkou se řadíme do kategorie lyžařských turistů, a i když naším dlouhodobým cílem bylo se i přes naše lyžařské „kvality“ dostat na některém z dlouhých lyžařských orienťáků na bednu, o B5H jsme si vždy mysleli, že zde není šance, že na Jizerské magistrále je nezbytné být dobrými lyžaři, navíc bruslaři. Jenže letošní podmínky a přesun závodu na náhradní termín odradily asi dost závodníků, a tak jsme při nízkém počtu přihlášených začali uvažovat, že nepojedeme jen na výlet. Sice jsme byli v prosinci a lednu měsíc a půl téměř bez přestávky nemocní nebo napůl nemocní a hýbat jsme se začali až týden před závodem, ale dva dny předtím ukázali Dario Cologna a Johann Olsson, že zdravotní komplikace nemusí být na škodu, na olympijské patnáctce klasicky z toho bylo zlato a stříbro...

Doufali jsme, že s ohledem na očekávané horší sněhové podmínky v níže položených partiích bude v blízkosti Bedřichova méně kontrol a vyplatí se nám za dobrým výsledkem vyrazit někam mezi Knajpu a Smědavu, kde se dá čekat ještě slušné lyžování. Už pohled na závodní mapu naznačil, že realita bude asi jiná, a bodové ohodnocení kontrol to jen potvrdilo. Na preferovaném okruhu přes Mariánskohorské boudy je málo bodů a za Smědavu dvojice naší lyžařské úrovně jezdit nemůže, pokud chce usilovat o dobrý výsledek. Pro nás bohužel nebyla jiná volba, než zůstat „dole“. Brzy se ukázalo, že sněhu a dešti ještě nikdo bohužel poručit neumí, ani Mirek s Markétou. Mezi zprávami od běžkařů z Jizerské magistrály najdete Mirkovo hodnocení ze soboty 15.2., kdy se kontroly rozvážely, a moje ze závodu v neděli. Déšť v noci ze soboty na neděli bohužel zařídil, že sníh na mnoha místech odplaval...

První chybu ve volbě trasy jsme udělali brzy. Nápad, že na začátku bude vhodné sebrat kontrolu u Blatného rybníka, měl jeden zádrhel. Na Nové Louce chyběl sníh a přenášet stovky metrů tam a zase zpátky se nám nechtělo, tak jsme se na kontrolu vykašlali a jeli radši na jinou. Pak na další a poté už následovala kontrola na Červené ruce, o níž jsem si myslel před závodem, že tam nemůže být sníh a bude za nula bodů. Bohužel v sobotu tam Mirek nějaký sníh viděl a dal tu pitomou kontrolu za 80 bodů, což je nejvíc. V neděli to znamenalo asi 1 km zcela bez sněhu a tím mě přestal závod úplně bavit. Odtud na Olivestkou horu jsme radši zvolili pěší postup po průseku lesem, na lyžích okolo by to asi stejně bez přenášení nešlo. A další pěší postup lesem přišel brzy poté... Sílu závodit nám dodávalo snad jen to, že jsme nečekaně zvládali po celý závod bruslit (pochopitelně s výjimkou chodeckých pasáží) a pocit, že když se budeme snažit, hnusný závod by mohl vykompenzovat aspoň dobrý výsledek.

Z cca 36 km jsme nakonec šli pěšky asi 2 km, krátké přenášení nepočítaje, viz GPS záznam naší trasy. I přes ne zrovna dobrou volbu postupu stačil náš výsledek těsně na 3. místo. Co na tom, že první dvě dvojice nás porazily více než o třídu a ve veteránských mixech bychom se na bednu nedostali vůbec. Ale první lyžařské stupně vítězů máme! Na druhou stranu, za podobných podmínek si příště závod radši nechám ujít... Tak tohle byl letošní jediný lyžařský orienťák...

top